Červenec 2018

Stračí zlodějka

11. července 2018 v 7:00 | Tornádo Lů
Lidé, bděte…
To, že mně od jara do podzimu budí ptačí zpěv, není nic neobvyklého. V novém bytě, mám pod okny stromy i keře a koncert spouští už po 4 hodině ranní kosáci a sýkorky. O hodinu později začínají bublat holubi na střeše a to už vím, že musím brzy vstávat. Teď se k nim přidávají i uřvané straky. Dneska jsem musela v ložnici zavřít okno, neboť mně budíček v sobotu, v 5,30 nikterak nepotěšil. Po nějaké době se mi zdálo, že je slyším pořád a to velmi blízko... Vstala jsem, vešla do kuchyně a zjistila, že se mi to nezdálo :-D že ta mrcha sedí na vnitřním parapetu a chce mi ukrást korále, které jsem tam měla položené :-D Díky bohu za záclony. Vzpomínka na holuba v pokoji z předloňska je pořád živá :-D Mmch, jsem si jí osvěžila, když jsem balila knihy z polic a půlka jich byla zesr...á :-D Tak mně ještě mně napadá, že to možná není skleróza, když často nemůžeme něco najít, to nás možná nás jen k ránu doma navštívily straky :-D Dávejte si pozor na své věci, raději i doma.

Vesnice :-)

10. července 2018 v 9:18 | Tornádo Lů
O wk jsem se byla vyvenčit na chalupě.
Miluji to tam, je to můj druhý domov, váže se tam na ten kraj spoustu nesmazatelných vzpomínek, ale o tom až třeba zase jindy, už teď je to moc dlouhé a zase to nikdo nebude chtít číst :-D
Byla jsem ještě ta šťastná generace, která lítala po venku, stavěla bunkry, válčila se znepřáteleným klanem a domů chodila, jen když máma pískla, že je jídlo na stole nebo čas jít na kutě. A tak jsme pomalu rostli a rozprchli se po celé zemi. Někteří se ale nerozprchli, zůstali, a s prominutím zkřupanovatěli :-D a ty když potkám v hospodě, je to slušný sociologický průzkum :-D
Mají obdivuhodnou schopnost regenerace. Přilezou domů po čtyřech třeba ve tři ráno, ale v sedm hodin už jsou na střeše, u míchačky, na poli nebo kdo ví kde a fungují. Já bych zmírala na krovkách dva dny. No, a když já takhle někam vyrazím a oni nemají vedle sebe partnerku či právoplatnou choť, která dává jasně najevo, čí, že ten chlap je, můžeme si s klukama i popovídat :-D
Abyste tomu rozuměli, v naší vesnici totiž funguje přísný matriarchát :-DJakmile je žena v dosahu, muž je maličkatý a nesmí nic - bez dovolení :-DNesmí se mnou nebo s jakoukoli jinou ženou bavit ani ten, se kterým jsem si hrála na apače, nemá nárok se ani podívat, natož třeba pozdravit. Šílený, ale vážně nepřeháním :-D
Tuhle jsme šly na pivo s kamarádkou, na hřiště. Protože jsem poslední dobou slepá jako patrona, jen jsem zahlédla, že na lavici venku sedí kluci a holky. Jeden jediný kámoš vstal, pozdravil mně, dal mi pusu na tvář a zeptal se, jak se mám. (doufám, že do doma neodskákal monoklem) "Víš o tom, že jsi 20 x mrtvá, je ti to jasný." Říká kamarádka, když jsme kolem nic prošly. "Kdybys to viděla, ty pohledy, jak tě všechny propichovaly očima, co propichovaly, každá měla v ruce samopal a neváhala ho použít." :-D Jojo, ty vesnický kluky je prostě zapotřebí hlídat :-D
Nedávno byla zábava, šla jsem se tam tedy večer podívat. Ten samý kluk co minule, mně vítal. Říkám "Můžu si tady Ondro s vámi dát pivko?" "No jasně, posaď se tady." a ukazuje k velkému stolu za mými zády, otočím se a tam sedí asi 15 zdejších křehulek :-D Polkla jsem na sucho, a šla si pro pití. V hospodě jsem potkala dalšího kamaráda z dětství. "Ahoooooj kočičko, já tě tak rád vidím." "No já tebe taky Mílo, kde sedíte?" Ptám se ho v naději, že nebudu muset dostat cepínama od těch nasupěných matrón. "Nooo, víš," začne se kroutit, "Já tady mám manželku." - rozuměj - k nám prostě nemůžeš… :-D A tak nezbývalo, než sebrat všechnu odvahu a jít k nim. "Můžu na chvilku k vám holky?" výraz jedné z nich přikládám, tvářily se tak ale všechny. :-D Pozvaly mně k sobě a začaly pod podiem okamžitě trénovat tanec Haka :-D Řekla jsem si, že jsem ještě mladá, že jsem si nic neužila a ještě umřít nechci, rychle jsem vypila pivo a šla vrátit sklo, že raději půjdu snad domů, ale u dveří jsem narazila na dva sourozence, taktéž z dob raného mládí. Neměli s sebou manželky a tak jsem si řekla, že nic nebrání tomu si popovídat. Chyba. Hovory střízlivá versus nakaši, jsou velmi náročné :-D Lidi zlatý…. "Ty jsi teď jako ta bloggerka jo, to nosíš furt ssebou nějakej blok jo,hahahahaha. A máš tam ňáký nahatý fotky? Ne? Tak to tam čumět nebudutyvole." :-D "A ty se divíš, že se s tebou nebavěj? Se na ně podívej a na sebetyvole, když sem přijdeš v takhle krátkejch šatechtyvole?" A vrcholem večera bylo "Tobě to teď tak sluší, ty jsi taková kočkatyvole. Si byla vždycky taková vošklivá, já tě nikdy nechtěl a teďtyvole… "No, teď máš tyvolesmůlu!" :-D Miluju vesnické komplimenty :-D A o dalších zase příště :-)Snad jste to hrozné pondělí nějak ve zdraví přežili :-) po tom prodlouženém wk je to trochu utrpení :-) páááá