Březen 2018

Skřítek neposeda

21. března 2018 v 9:27 | Tornádo Lů
O víkendu mi psal kamarád. Klasika. Jak se máš, co děláš… Tak píšu, že jsem zrovna uklidila po psovi, že na něj jde už jaro. Líná jako prase. A co budu dělat potom, blablabla. Odpověď mně velmi pobavila, bylo v ní - Ty a líná? Vždyť ty makáš pořád,…. :-D
Tak abychom si to vysvětlili, náš Kuba líná jako prase, já líná jako prase nejsem :-D Furt musím něco dělat. Sednout si, například doma ke knize, je pro mě nemyslitelné :-D (I když o tom někdy, když jsem unavená, tajně sním) :-D Jsem prostě skřítek neposeda spíš než líná :-D Takže, po tom, co jsem všechno zařídila, zabalila, přestěhovala, vybalila a uklidila :-D jsem zjistila, že si musím najít nějakou další činnost.
Mimochodem, znáte to, jak voní nový byt, jak se člověk snaží, aby si tu vůni novoty dlouho udržel… A já si blbec koupila na spaní kozlík :-D Znáte kozlík lékařský? Super bylinka, pomáhá, ale smrdí jak bolavá noha a to doslova :-D Koupila jsem si tenhle sypaný čaj, obsah vysypala do zavírací skleničky, zavřela ji, a sáček hodila do chodby k tříděnému odpadu, že až půjdu druhý den do práce, cestou to hodím do kontejneru. Jenže… jsem šla večer s Kubou, vlezu do předsíně a praštil mně takový smrad, jak když ke mně na návštěvu přišlo stádo týden nemytých ukrajinců, přísahám, že jo :-D z jednoho sáčku :-D Takže jsem do konťáku mazala ihned a večer větrala a modlila se, aby nikdo nepřišel, protože bych byla za hustou smraďošku, to nevysvětlíš :-D
No, a protože bylo už vyvětráno, vybaleno a uklizeno, musela jsem si najít další činnost. A tu jsem si vzpomněla na tu truhlu. No přece tu truhlu, co chci už asi 2 roky zrenovovat. No, zrenovovat. Abych to vysvětlila… Kde se vzala, tu se vzala, nevím už přesně kde, stará truhla. Byla zelená a oprýskaná, ale jinak jí nebylo nic a já se úplně viděla, jak si do ní ukládám sáčky s čerstvě nasušenýma bylinkama… Táta se mi tenkrát nabídl, že jí dá do kupy a já zcela neprozřetelně souhlasila. Jenže, s naším tátou je to těžký, ačkoli mu řeknu představu, přebere si to po svém a po svém to taky všecko udělá. A tak výsledný efekt u mnohých jeho činností, je takříkajíc na mrkev či rovnou na zabití…. Truhlu slíbil, dle mých instrukcí oškrábat a natřít bezbarvým lakem, aby pěkně vynikla přírodní barva dřeva. Po nějaké době zahlásil, že truhla je hotova. "To budeš koukat!" A já koukala :-D :-D asi 10 minut jsem z ní nemohla odtrhnout oči a dalších 10 hodin to prodýchávala, nemohouc se rozmyslet, zda plakat nebo se smát. Truhla byla natřena žlutohnědou, průjmovou barvou minimálně ve dvou vrstvách, zevnitř natřená nějakou srajdou, která strašně smrděla, nepamatuju si ten název, nějaký lak, bo co, ale smrdí to hrozně, tak jako zatuchle, a ani teď, po 2 letech to nevyčichlo. Hrůzaděsautrpení, takže jsem se nakonec myslím rozplakala, neboť mi bylo jasné, že do ní už bylinky nikdy nedám. Strčila jsem jí do rohu, hodila přes ní hadr a dovnitř dala uzavřené sklenice, do kterých se smrad nedostane.
A tak jsem si na ní předevčírem vzpomněla. Koupila si smirkový papír a hurá na to. Po hodině dření smradlavého laku, jsem litovala, že jsem do odpoledního cvičení zapojovala ruce, po dvou hodinách mi šli už ruce upadnout, na zpoceném těle jsem měla nalepený prach, efekt to nemělo absolutně žádný, bedna pořád smrděla a já začala pochybovat o tom, že to byl dobrý nápad. Usoudila jsem, že pro dnešek toho bylo dost a odešla ucpat odpad do sprchy a spát. Včera jsem se jala pokračovat. "Zkusím vrchní stranu, ať vidím nějaký výsledek." Řekla jsem si odhodlaně. Po hodině a půl mne už bolela celá Lů, takže jsem vstala, vzala kapesník, a když vysmrkala celou partu želvích ninjů, skanula mi slza dojetí, že jsem se dostala konečně na zelenou barvu. :-D Ale když jsem se pak už znova nosem nenadechla a rozhlédla se po včera uklizené kuchyni, jak je na všem ten lehký žlutozelený poprašek a na zemi spoušť, přišlo dejavu - mám se smát anebo brečet? :-D
Teď jsem ve fázi, kdy přemýšlím, jestli
a) počkat, až bude pěkně, vzít ji na dvůr a dodělat to takhle pracně a statečně, ale na čerstvém vzduchu, abych mohla dýchat :-D
b) Půjčit od někoho brusku a doufat, že si neublížím anebo
c) Vysrat se na to, nechat to takhle a vrátit tam ty zavírací sklenice :-D

It specialistka

10. března 2018 v 6:34 | Tornádo Lů
Poslední, co mi chybělo ke spokojenosti, po tom, co řemeslníci hlásili, že: světla svítí (to nemusíte hlásit, to přece vidím), pračka pere, sporák hoří a trouba troubí, bylo zapojit internet. Sice ještě nemám notebook vrácen z reklamace, neboť si to ti dobráci nechávají, až uplyne zákonná lhůta 30 dní (přesto, že mi už před 14 dny volala paní ze servisu, že pokud si chci zachránit nezálohovaná data, posílá mi ntb zpět a opravím si ho továrním nastavením sama) :-D Jenže, jsem si při tom čekání uvědomila, že až mi net zapojí, stejně nebudu vědět, jak si k tomu připojit wifinu. Ve starém bytě jsem to totiž nezapojovala já a na tyhle věci jsem prostě úplně tupá. Začala jsem tedy hledat návod, jak na to :-D "Hrozný, to nezvládnu!" :-D stěžuju si kamarádce, která mi řekla, že bude lepší pořídit si modem rovnou s wifinou. "To je nápad!" :-D Ještě, že tu holku mám, obzvláště v této době, kdy je hlava přetlakovaná a víceméně nefunkční. Teď jsem si v práci na dílně, při pohledu do odpadkového koše vzpomněla, jak nám táta vždycky nadával, když jsme přinesli ze školy pětku, že máme v hlavě jenom piliny. Stojím nad tím košem, koukám na jeho obsah a říkám si, jestli jsem se nějak nešetrně neohnula, a nejsou to ty moje :-D No nic, volám tedy technikovi, který měl přijet, jestli by ho nemohl vzít rovnou s sebou. "No to nejde, to musíte objednat, zavolejte si zákaznický servis." "Halooo, potřebovala bych wifi modem, prosím pěkně." Ale, vy máte modem s wifi!" :-D "cože?" :-D "Ano, máte ho." Ten výraz, když si uvědomíte, že jste pravděpodobně opravdu úplnej debil, je k nezaplacení a představa, že se na mně bude koukat stejně i ten technik, až to zjistí, byla taky príma. Tak to snad abych si domů přitáhla odněkud ruční psací stroj, vzala si pracovní, starou, tlačítkovou nokii a požádala ho, aby mi tam ten internet nějak natáááááhnul, že nevím jak :-D Ať ví, s kým má tu čest :-D Zpátky na stromy vážení :-D Technik přijel a internet nezapojil. "Ale paní od vás říkala, že s tím nebude problém, že tady už internet byl" "Nojo, paní od nás vám řeknou cokoli, tady to nejde, to se musí natáhnout od sousedů, blablabla, už ho neposlouchám, a modří už vědí, jaký se mi ve tváři usadil výraz… :-D "Já za to ale nemůžu slečno, já dělám, co můžu." Špitnul technik, když mně viděl. "Hmmm." :-D Jediné pozitivum bylo, že když odcházel, kouknul se na modem a řekl mi, že v něm žádnou wifi nemám, že paní ze zákaznického centra ví prd, a že přiveze při druhém pokusu o připojení modem nový, aby mi alespoň něčím udělal radost, což včera skutečně udělal. Hned ve vchodu do domu se mně ptal, zda už mám lepší náladu :-D a přivedl si na pomoc kolegu. S ním v zádech byl tak statečný, že se osmělil a třikrát mi řekl, že mi to sluší a nakonec mne pozval na kávu. Jeho odvahy si sice cením, nicméně šťastný konec to má jen pro mě. Net funguje, wifi sviští a tak vám můžu zase psát a posílat blbosti. Tak se těšte :-)

Říká se, že je lepší vyhořet

2. března 2018 v 12:43 | Tornádo Lů
Předevčírem jsem si potřebovala zabalit věci z kuchyně, nádobí atd. O Wk se totiž stěhuji, takže asi chápete, jak to probíhá - doma a taky uvnitř mé hlavy. Mám toho tolik, že kdyby má hlava teď nebyla jako pátrací balón, tak vůbec nevím, kde mi stojí :-D Například dneska ráno mi přišla upomínka, že jsem nezaplatila internet, zato mobilnímu operátorovi jsem zaplatila dvakrát :-D Šílený. V kuchyni, ve "starém" bytě, kde nefunguje topení, byla taková zima, že jsem byla opravdu ráda, když jsem při balení našla v proutěném koši, mezi bramborami, dýni Hokaido, a tak jsem jí hned strčila na pekáč a "zatopila" v plynové troubě, díky čemuž jsem si nejen mohla zabalit, ale měla jsem i večeři. Zabalila jsem si šikovně už skoro všechno nádobí a tak teď po každém napití či jídle, se musím okamžitě chopit houbičky a jaru, neboť není s čím jej měnit. Pořád otevírám šuplík a sahám do příborníku, není tam ani jedna lžička, není tam vlastně už ani ten příborník :-D ale pořád tam sahám, několikrát denně. Včera jsem už neměla co péct, neboť v rámci akce - zachraň jídlo, jsem skoro všechny použitelné potraviny, hlavně teda z mrazáku a lednice, přenesla v krosně do práce a uskladnila tam :-DKolegové jsou za ta léta zvyklí, že jím pravidelně, několikrát denně, ale když mně viděli, jak vybaluju ten velký batoh a láduju žraso na mrazák a do lednice, koukali na mne trochu nechápavě. Diskrétně mlčeli, ale výraz mluvil za vše :-D Včera jsem musela drobet vygruntovat kuchyň, alespoň tak na oko, aby byla schopna předání majiteli. Poté, co jsem zjistila, že na zimu v bytě nepomohou ani řádně nashromážděné tukové zásoby, teplé ponožky, tepláky a 2 mikiny, s kapucí na hlavě, musela jsem dojít pro přímotop. Aspoň jsem měla pohyb, takový step aerobik, jak jsem pořád lezla na židli a dolu, na schůdky a dolu :-D už teď mně všechno bolí a to pořád jenom balím. Co bude po wk krabicovém běhu po chodech, si moc raději nepředstavuji. Krabice, všude jsou krabice, po celém bytě, po celém miniaturním bytě přeskakuji krabice, kdo tam všechny ty věci nanosil, ví bůh. Chodím pro krabice už i k nám do obchodu. "potřebuji krabice" škemrám u paní, co doplňuje zeleninu. "To musíte na skladníka." "A kde je?" "To nevím, může být kdekoli, řekněte u pokladny, oni vám ho zavolají." Pokladní zvedne sluchátko a přes celou Billu se ozývá "Pan skladník k pokladnám, návštěva, opakuji pan skladník, návštěva." :-D Přijde pohledný mladík a překvapeně kouká na svou návštěvu :-D Já vlastně nejsem tak úplně návštěva, já chci jen krabiceeeeeeeeeeeeeeeeeeeee :-D Ještě, že jsem alespoň vypadala normálně, ne jako den před, kdy byly takové mrazy, že jsem lítala celý den v kapuci a z vyfoukaného účesu na hlavě se stala splihlá šišatá hlavička, díky čemuž mně na zastávce oslovila nějaká stará babka - mladý muži :-Drespektive přistoupila ke mně a říká "Slečno prosím vás." Pak se na mně podívala a říká "ježiš pardon, mladý muži." :-D mně poser, baba jedna :-D A tak se těším, že to po wk budu mít všechno za sebou, protože už je toho fakt moc, a až vyhodím a vybalím i poslední krabici, ve které bude tužidlo, fén na vlasy a šminky, bude zase dobře :-D Vám přeji hezký a klidný víkend