No, stane se :-)

1. prosince 2017 v 10:45 | Tornádo Lů
Taky milujete, když se vám něco z nákupu vykydne do nákupní tašky, batohu, do kabelky? Taky nepochopíte, že přesto, že v kelímku chybí s bídou centilitr, máte upatlané úplně, ale úplně všechno??? Já si dnes vzala na sváču kyšku :-D To bylo překvápko :-D Otevřu v kanceláři batoh a mám - bílá jablka, bílý ovocný jogurt, bílé klíče, mám i bílou černou peněženku. Je to všude :-D Na všech kartách, všechny mince, bílá občanka, rozmáčené účtenky, bílý je vlastně celý batoh. Dobré ráno!!! :-D Samozřejmě, je to lepší varianta, než třeba hořčice. Vždy, když mi pokladní nabízela mikrotenový sáček, nechtěla jsem ho. Po tom, co byla hořčice úplně všude a zvedal se mi žaludek ještě dva měsíce, jen když jsem šla okolo stánku s hotdogy, si ho beru vždycky :-D
Vrchol všeho ale asi nastal, když jsem jednoho rána jela do práce. Dám si, tak jako každý den, batůžek na klín a čtu si, koukám z okna, poslouchám muziku, nejsem si jistá, co jsem přesně dělala, nicméně si dost dobře pamatuji, jak mně praštil do nosu ten závan zvětralého piva. Přede mnou nikdo neseděl, bylo tedy jasné, že smrad jde zezadu. Mám za prvé dost citlivý nos a za druhé velkou averzi k alkoholikům, možná proto všechny ty jejich výpary cítím na sto honů. No, a tohle byla jasná známka, že se mnou jede někdo, kdo v noci vypil 15 piv nebo si dal bráníček místo snídaně. Podívala jsem se na hodinky a bylo 6,45. 6,45 ráno a už je někdo nalitej, příšerné… Nevydržela jsem to a otočila se. Seděla tam paní, tak kolem 60. Vypadala na první pohled docela normálně, byla upravená, hezky oblečená, no ale víme, jak to chodí že?! S těmi tajnými alkoholičkami… Otočila jsem hlavu zpátky a kroutila s ní ze strany na stranu s výrazem fuj, styďte se! Pořád jsem to cítila, nemohla jsem tam zůstat a čichat ten pivní dech, musela jsem si od ní odsednout. Sedla jsem si přes uličku o pár židlí dopředu, ale pořád jsem to cítila, úplně mi to zalezlo do nosu, otevírám okno. "Taková stará a chlastá." Žbrblám si polohlasně. Už abych vystoupila... V práci zapnu konvici s vodou a jdu si vyndat čaj. To snad není možný, pořád to cítím, to se toho celý den nezbavím?! Vyprávím zážitek kolegovi a láteřím, jak bych ji hnala na léčení, takhle smrdět od božího rána… Otevřu batoh a smrad se stokrát zintenzivní. Co to je??? Kulím oči, vyndávám veškerý obsah na stůl a pak… Dole, na samém dně vidím… Rozmáznuté droždí, co jsem koupila včera na vánočku a zapomněla ho vyndat…
Tímto bych se chtěla paní z tramvaje číslo 22 omluvit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama