Prosinec 2017

Ztratil se... Kdepak je?

15. prosince 2017 v 8:11 | Tornádo Lů
Protože vím, že se dá najít na sociální síti úplně všechno, od ztraceného pejska, přes dětskou rukavičku až po dívku z autobusu, která se usmála na chlapce s červenou šálou, musím to zkusit.
Mně se totiž ztratil kamarád. Byl to vlastně už člen naší domácnosti. Měl svoje místo v předsíni a kamkoli jsem šla, byl se mnou. A teď je pryč. Možná, že se někde doma schovává, ale kdyby byl někde venku…
Je zima a vítr a on má na sobě jen tógu. Prosím vás, kdybyste ho kdekoli viděli, nesmějte se jeho velkým uším a raději mu půjčte něco na sebe, ať nenastydne, a pošlete ho za mnou. Je pravděpodobné, že nedošel daleko a pohybuje v okolí Prahy 2 či 10.
Slyší na jméno Dobby. Měří asi 5 cm a je vinylový. Chybí mi a klíče se na něho také pořád ptají....
Poznávacím znamením je ponožka v jeho ruce a dírka v hlavě, díky které si zřejmě nepamatuje adresu trvalého bydliště.
Předem moc děkuji.
PS: Jestli ho našlo na ulici nějaký malý smrádě a teď si s ním doma hraje, tak ať ho kouká okamžitě navalit a o hračku si napíše ježíškovi!! Usmívající se

A léta běží vážení

7. prosince 2017 v 11:26 | Tornádo Lů
Také si všímáte, jak všichni okolo vás stárnou?
Nejvíce je to vidět na dětech - "Pamatuju si ji, jako takhle malinkou; Podívej na něj, jak už je velký; Rostou jako z vody,…."
Nebo potkáte dávného přítele, zahlédnete známou osobnost v televizi. "Tyjo, ten už je starej. Kolik už jí je, ta vypadá. Hele, ten Franta zestárnul viď,..."
Minulý týden jsem v tramvaji potkala jednoho zpěváka. Ješkovivoči, jak já ho milovala. Vždycky byl hodně extravagantní, ne zrovna typ vystylovaného metrosexuála, ale charisma z něj stříkalo a holky šílely. Já teda určitě. Tolik erotických snů…. Co já s ním všechno prožila, lidi zlatý…. Smějící se A teď tu byl, v tramvaji. Všimla jsem si ho, když jsem vystupovala a řekla si jen - "hleďme na něj, vypadá jako obyčejný pán, co jede z práce."
Nicméně, se mi díky tomu setkání, o něm dnes zase po letech zdálo. Čekala jsem, jako obvykle, divoký sex, jenže… Léta běží vážení a muži v jeho věku už prý mívají problémy s erekcí a tak dnes poprvé, za těch 15 let, z toho nakonec nic nebylo. to je konec…. Usmívající se
Stárnou prostě všichni, ve dne i v noci. Zaplať pánbůh, že všichni, kromě nás samých, tak ať nám to naše mládí, vydrží co nejdéle

No, stane se :-)

1. prosince 2017 v 10:45 | Tornádo Lů
Taky milujete, když se vám něco z nákupu vykydne do nákupní tašky, batohu, do kabelky? Taky nepochopíte, že přesto, že v kelímku chybí s bídou centilitr, máte upatlané úplně, ale úplně všechno??? Já si dnes vzala na sváču kyšku :-D To bylo překvápko :-D Otevřu v kanceláři batoh a mám - bílá jablka, bílý ovocný jogurt, bílé klíče, mám i bílou černou peněženku. Je to všude :-D Na všech kartách, všechny mince, bílá občanka, rozmáčené účtenky, bílý je vlastně celý batoh. Dobré ráno!!! :-D Samozřejmě, je to lepší varianta, než třeba hořčice. Vždy, když mi pokladní nabízela mikrotenový sáček, nechtěla jsem ho. Po tom, co byla hořčice úplně všude a zvedal se mi žaludek ještě dva měsíce, jen když jsem šla okolo stánku s hotdogy, si ho beru vždycky :-D
Vrchol všeho ale asi nastal, když jsem jednoho rána jela do práce. Dám si, tak jako každý den, batůžek na klín a čtu si, koukám z okna, poslouchám muziku, nejsem si jistá, co jsem přesně dělala, nicméně si dost dobře pamatuji, jak mně praštil do nosu ten závan zvětralého piva. Přede mnou nikdo neseděl, bylo tedy jasné, že smrad jde zezadu. Mám za prvé dost citlivý nos a za druhé velkou averzi k alkoholikům, možná proto všechny ty jejich výpary cítím na sto honů. No, a tohle byla jasná známka, že se mnou jede někdo, kdo v noci vypil 15 piv nebo si dal bráníček místo snídaně. Podívala jsem se na hodinky a bylo 6,45. 6,45 ráno a už je někdo nalitej, příšerné… Nevydržela jsem to a otočila se. Seděla tam paní, tak kolem 60. Vypadala na první pohled docela normálně, byla upravená, hezky oblečená, no ale víme, jak to chodí že?! S těmi tajnými alkoholičkami… Otočila jsem hlavu zpátky a kroutila s ní ze strany na stranu s výrazem fuj, styďte se! Pořád jsem to cítila, nemohla jsem tam zůstat a čichat ten pivní dech, musela jsem si od ní odsednout. Sedla jsem si přes uličku o pár židlí dopředu, ale pořád jsem to cítila, úplně mi to zalezlo do nosu, otevírám okno. "Taková stará a chlastá." Žbrblám si polohlasně. Už abych vystoupila... V práci zapnu konvici s vodou a jdu si vyndat čaj. To snad není možný, pořád to cítím, to se toho celý den nezbavím?! Vyprávím zážitek kolegovi a láteřím, jak bych ji hnala na léčení, takhle smrdět od božího rána… Otevřu batoh a smrad se stokrát zintenzivní. Co to je??? Kulím oči, vyndávám veškerý obsah na stůl a pak… Dole, na samém dně vidím… Rozmáznuté droždí, co jsem koupila včera na vánočku a zapomněla ho vyndat…
Tímto bych se chtěla paní z tramvaje číslo 22 omluvit…