Listopad 2017

Rodinná kadeřnice

14. listopadu 2017 v 8:40 | Tornádo Lů
Vzpomínáte si, jak jsem loni v létě udělala málem z taťky punkáče? Dal mi tehdy do ruky strojek a řekl "Neboj se, nástavec nepotřebuješ, je to nastavený, stříhej." A tak jsem mu zajela do vlasů, od týla směrem k uchu a zjistila, že sice nastavil, ale asi tak na 3 mm :-D Skutečně jsem se tehdy málem počůrala smíchy, protože jsem mu to musela samozřejmě stejně udělat i na straně druhé. Vyjet se strojkem výš, chodil by chudák v pětasedmdesáti s čírem :-D Naštěstí, to tak nedopadlo a vlasy rychle dorostly… Vzpomněla jsem si na to teď o wk, protože mamka chtěla obarvit vlasy... Dělám to už léta, no problém. Dávám jí tam pořád tu samou značku, jen někdy odstín trošku změníme, aby se neokoukala. Jenže, teď jsem vzala barvu, co jsem měla doma na sebe, fialovou. Kadeřnice mi tehdy slíbila zářivou fialovou, odbarvila mne, obarvila a prd. Fialová byla, ale tmavě, tak jako bordo, prostě nuda nuda, šeď šeď a zklamání. Když jsem s ní napatlala mamku, všimla jsem si, že má nezvykle světlou barvu, takovou jako zářivou. Cukaly mi koutky, ale nechtěla jsem ji děsit. A tak tam tak chodila po bytě, a že se těší, jak bude zase krásná, jak ty šediny už byly hrozné... a tak jsem to nevydržela a špitla, že doufám, že to nechytí tak, jak to teď vypadá... Teprve se šla podívat do zrcadla. Chudinka, vykulený oči :-D že co to je, že takhle nemůže jít přeci ven. "Klid mami klid, to nebude tak zléééé." No, bylo :-D přesně takhle jsem si barvu představovala tenkrát na sobě.Z mamky se stala rázem cool pink grandma :-DAkorát, že ona není odvážná, je spíše konzervativní, a tak jsem jí v tom nemohla nechat, a včera obíhala drogerie a sháněla, čím to napravit. A už mi nesvítí, kočička. Nicméně, kdybyste chtěli nějak zmodernizovat své rodiče či prarodiče, neváhejte mne prosím kontaktovat

Pospíchej pomalu

6. listopadu 2017 v 7:50 | Tornádo Lů
Včera jsem si říkala, že byl takový klidný den, že vám snad ani nebudu mít co napsat. Chyba lávky… Jak by řekla teta Kateřina - nechval dne před večerem :-D
Šla jsem venčit pejska, díky zimnímu času už byla tma, dostala jsem žížu nebo co, tak jsem si řekla, že to vezmu přes blízkou vinotéku a doplním zásoby. Máme tam u nás, už několik měsíců rozkopané koleje. Nejen, že tudy nejezdí tramvaje a jsou výluky, teď už nemohou projet ani auta a procházet to pěšky, je, jak jsem včera zjistila, skoro o život. Fáborky tam sice někde jsou, ale obchůzka je dlouhá a tak tam všichni stejně lítají ve výkopech, aby si těch pár minut ušetřili, a to včetně mně. A tak jdu, hooopnu do kolejiště, udělám krok, druhý a začnu se propadat. Co to do prd.le je? Jak se zvolna nořím do šedé hmoty, dochází mi to. Čerstvý betoooon. Úplně se mi vybavila scéna s Atrejem, jak mu v bažině umře ten kůň. Akorát že místo koně s otěžěmi jsem měla psa na vodítku. No vyhrabali jsme se odtud, chtěla jsem boty utřít na malém trávníčku, ale pak mi došlo, co by se mi na boty nabalilo ještě navíc, a tak jsme paní ve vinče udělali trošku bordel na podlaze, zpátky jsme šli oklikou a půl hodiny jsem pak doma čistila tenisky a psa. Takže jedna dobrá rada na závěr - pospíchej pomalu Usmívající se

Jak si užít volno

2. listopadu 2017 v 10:01 | Tornádo Lů
Tak jsem si vzala dva dny dovolené, abych to všecko stihla a taky že jo, stihla jsem všecko, krom toho, co se má dělat o dovolené, tedy odpočívat. Nevadí...
Krom klasických povinností jsem stihla například i vlasovou údržbu. Když mně dnes ráno viděl šéf, povídá "Vy máte nějaký nový tedleten, žejo, účes?!" "jj, dávaly jsme zelenou, hned na začátku jsem hlásila kadeřnici, ať to s tou barvou nepřehání, abych vás moc nevyděsila." Mně prej hned tak něco nevyděsí, smál se…. Protože mně musela nejdříve odbarvit a bylo jasné, že tam strávím hodně času, mohly jsme si v klidu podrbat. Známe se už dlouho a tak hovoříme o všem možném, co doma, co její trápení se synem, že sháním byt atd atd. Když peroxid zapůsobil, vlasy opláchla, a když sundala před zrcadlem ručník, vyprskly jsme obě smíchy. První co mně napadlo, bylo, že vypadám (bez urážky) jako ty cigánky, co se odbarvují na blond. Než jsem to stačila říct, povídá mi "To si takhle nechte a běžte na sociálku, uvidíte, jak rychle budete mít byt."
Také jsem byla na zubním... Abych to vysvětlila. Když jsem byla malá, měli jsme na základce sadistickou zubařku. Ze strachu, že mi bude dělat něco jiného, než to její otevři pusu, vííííc, vííííííííc a natrhne mi něco jiného, než koutky, se mi kazivost zubů zastavila a já jsem, ve svých 37 letech stále bez plomby…. Jenže, tuhle mně začal bolet zub. Mně?! Zub. Bolí? Já to nemohla vůbec pochopit. Týden jsem se s tím smiřovala a až po dalším týdnu jsem se odhodlala zavolat tam. "Ordinace zubní lékařky prosím." "Dobrý den, tady Lucie, nevím, jak vám to mám říct, je mi to takové žinantní, ale… Mně bolí zub." Ačkoli mně zdravotní bratr vyřídil od paní doktorky pozdravy a z dálky jsem slyšela, jak říká - "uklidni jí", zcela klidně jsem na smluvenou prohlídku nešla. Raději jsem nesnídala, kdyby mně musela dát narkózu. Ale nestalo se tak. Kaz to není, je to sklovinou. Ptala se mně, jestli v noci neskřípu zubama. V noci ne, pomyslela jsem si, ale možná někdy vzteky. A že prý, kdybych to jako dělala pravidelně v noci, nechala by mi udělat chrániče. "Nebojte, jsou o trochu menší, než mají hokejisti…. Hele úplně se vidím. Jako by nestačilo, že když ráno svítí slunce, beru si takovou tu masku na oči, že když přítel chrápe, musím použít ucpávky do uší a ještě si budu strkat do huby chrániče. To bude pohled pro bohy. A tak s úlevou, že zůstávám i nadále zázrakem přírody, kterak mně nazývá můj bratr, bez vrtání, se odebírám do fitka. Po tréninku se těším, jak namožené svaly uvolním ve výřivce, která je zde k dispozici. Převléknu se do plavek a šupajdím zvesela užít si ten zasloužený relax…. Koukáte na detektivky? Takže víte, jak vypadá mrtvola, kterou vyloví po dvou týdnech z řeky?!Tak přesně ta tam ležela. Obrovský nafouklý plešatý dědek s šedivými chlupy na hrudi. Hýbal se, ale to mohly způsobovat rotační trysky. A bylo po relaxu. Abych se probrala ze šoku, skočila jsem šíbru do bazénu, nechala v něm trochu své nové, zelené barvy a šla domů…
A to je pro dnešek vše přátelé, tádýdádydádydá