Hlavní je pevná vůle

17. srpna 2017 v 9:31 | Tornádo Lů
Ráno jsem venčila psa a potkala pejskaře. Je jeden z mála, se kterým vždycky prohodím ráda pár slov, takový starší pán. Nedávno byl na operaci. Vídala jsem ho pak chodit o berlích, vedle něj usoužená manželka se dvěma těžkýma taškama, na tváři výraz "uzdrav se či umři, ale takhle to dál nepůjde." Smějící se Berle už skutečně zahodil a tak ho ráno chválím, že běhá jako čamrda a on že jooo, že mu pomohli rehabilitace. Že tam byla taková pěkná mladá šikovná sestřička a že se to najednou úplně zlepšilo. "Ona se mnou ani necvičila, jen mně tak hladila, po tom bolavým kolínku." "No vida, stačí mladá holka a jste jako jura!" Smějící se Smál se a vyprávěl, jak bylo zajímavý, že ho jen tak hladila po stehně a jak cítil, že ten sval pracuje. "Fakt? Neměli by tam něco taky na bříško?" Hledí na mně, jak to myslím. "No že bych si tam taky zašla, hladili by mně po bříšku a konečně bych na něm měla ten pekáč buchet Usmívající se

No dobře, bez práce nejsou koláče, já vim, já vim... Také člověk musí mít někou pevnou vůli, že? Neprasit, nepodléhat pokušení…. Včera šel kolem mě kolega Kotrch s velkou krabicí čokoládových tyčinek….. "Nate, dejte si čokoládku." Strká to přede mně. "Neeeeeeeeeeee, to já nemůůůůůůůůůůžu!" "Nemůžete???" "A tak jo, dám si, děkuju." a už plavu v krabici kraula a lovím pistáciovou Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama