Arachnofobie

22. srpna 2017 v 13:01 | Tornádo Lů
Včera se mně kadeřnice ptala, jak bylo o víkendu na chalupě. Když jsem jí začala vyprávět o tom, jak to bylo fajn, jak tu venkovskou idylu miluji, až na ty příšerné pavouky, smála se tak, že jsem byla ráda, že nepoužívá břitvu, ale strojek :-)
Tuhle jsem někde četla, že jsou na konci léta aktivnější, dospívají prý a hledají si manželky. Na chalupě to ale vypadalo, že se všichni členové Svobody zvířat domluvili a vypustili terária všem českým chovatelům. NO hele hrůza mně jímala.
Když jsem byla malá, žil jeden takový, pěkně vykrmený ve vodárně, která se otevírala pouze, když se šlo pro kompoty. Táta mu říkal familiárně Ferda, a když jsem se s ním setkala tváří v tvář, slézajíc po žebříku dolů, už mně tam nikdo nikdy neviděl. Táta mi pak o něm vyprávěl, jak mu tam hází mouchy, jak dostal jednu z hlavních rolí v tom známém hororu Pavouci a jak se má dobře :-D
O prvním víkendovém jsem se dozvěděla hned odpoledne po příjezdu, když kamarádka splašeně vyběhla z chalupy, měla vypoulené oči a hulákala, že se raději poch...ije, ale že na ten záchod nepůjde, že je tam v kýblu tarantule jako hovado :-D I běžela jsem dolů do výminku pro našeho tátu. Ten se chopil plácačky z pohádky sedm jednou ranou a statečně se vydal na lov. Slyšela jsem pak 20 tupých ran a bylo po všem.
Večer, když jsme se vrátily z hospody, nám šla naproti ropucha a mezi tújemi u verandy se blyštila obrovská pavučina, ve které seděl osminohý obr Koloděj. Podle mě to teda byl Ferdův vnuk. Rychle jsem zavolala psa, aby ho pavouk nesežral, a pro jistotu jsme se před ním zamknuly na dva západy.
Druhý den jsme šly do lesa. Těch pavučin na xichtě, to jste neviděli :-D fuj :-D Náhle mně jedna obzvláště velká, normálně odpružila :-D a na rukávu mikiny mi přistál, no nastopéro sklípkan :-D Jediné co mně napadlo, bylo ječet, nebezpečnou rychlostí vyndat ruku z rukávu a mlátit jím o strom tak dlouho, až toho pavouka vytřepu, umlátím, prostě tak dlouho, až tam už nebude. A pro jistotu ještě déle. Pak jsem si všimla, zatímco jsem stále hystericky mlátila bílým rukávem o kmen, že se kamarádka svíjí, brečí smíchy a možná už byla i připočůrlá :-D "Už je pryč?" volala jsem? "Jo, už asi 15 minut." :-D :-D utírala si slzy a smála se mi, jak jí mrzí, že nemá s sebou mobil, aby mně natočila a že se jen celou dobu bála, že jsem v amoku ruku nevyndala a do toho stromu mlátím celou paží :-D
Večer ale odjela, celý dům šel spát a já chtěla taky, tak jsem si šla do koupelny vyčistit zoubky a v tom tam na zemi vidím obludu s chlupatýma nohama a... Já vidím i kusadla? Já slepoň? Běžím v šoku pro telefon, kdyby mně obluda sežrala anebo odtáhla z chalupy pryč, aby příbuzní věděli, kdo za mou smrtí stojí. Bylo to hrozné, věděla jsem, že si musím poradit sama, ale jak? Popadla jsem první, co jsem měla po ruce a byla to kamarádčina pantofle. Ještě že má nohu, jak když šlápla do vosího hnízda a ne jako já, popelka, tou bych se snad mohla trefit :-D Ale ne, chyba lávky, ta mrcha měla jednu nožku ležérně položenou na schůdku ke sprchovému koutu a když jsem jí majzla, mrštně uskočila a vyrazila do protiútoku. Tvl, ta byla rychlá. Třemi čapími jsme uskočila do chodby a snažila se rozdýchat právě prodělávaný infarkt. Kde je? Kam šla? Načuhuji do koupelny, skáču po rohoži, celou ji prošlapu, zvednu, není tam. Je pod tím červeným hadříkem támhle? Je! Mrká na mně a mele kusadlem. Brrrrrr. 80 x plácám pantoflí a teprve se odvážím se pod hadr podívat. Má to za sebou. Plna adrenalinu ještě 2 hodiny nejsem schopna usnout a přemýšlím nad tím, jak by tady bylo krásně, kdyby tu nebyli ti zatracení pavouci…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama