Dětičky v MHD

1. června 2017 v 11:03 | Tornádo Lů
Takový ten pocit, když nastoupíte do tramvaje, hledáte si klidné místo k sezení, lovíte v tašce knihu a těšíte se, že ji cestou do práce už dočtete. V tom si však uvědomíte, že je v tramvaji nezvyklý hluk. Zvednete oči a zjistíte, že vagon je plný dětí. Sakra, školní výlet. A je po klidu. První reflex je, že uteču, ale přes noc jsem asi zestárla nebo co. Ráno jsem se totiž vzbudila a bolelo mně něco, co ještě nikdy. Protože je to, abych to nazvala správným termínem - v prdeli - předpokládám, že je to kyčel :-Dtakže se mi při pokusu vstát a utéct, podlomí noha a dosednu rezignovaně se syknutím zpět do sedačky. Vědomí, že cesta daleká a sluchátka doma na nočním stolku, mně dohání skoro k slzám. "Kluci?" Otočí se přede mnou sedící, vcelku klidní hoši, asi jsou pod kinedrylem. "Kam až jedete?" "My právě nevíme, jak se ta stanice jmenuje, ale za Eden." Uff, 4 stanice, to dám...Co bylo snad ještě horší, než těch dvacet, překřikujících se dětí, byla holčička, která se zřejmě chtěla zavděčit pančitelce a jala se harantíky uklidňovat. Strašně nahlas, aby ji všichni slyšeli, dělala celou tu dobu pššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššš pššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššš, bylo to jako když uchází pára lokomotivě :-D Chtěla jsem závěrem napsat něco jako, že děti jsou dar, ale vybavil se mi místo toho obrázek, na kterém bylo napsáno - Děti jsou jako prdy. Ty svoje ještě nějak rozdýcháš, ale ty cizí….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama