Červen 2017

Není nad to dobře se najíst

30. června 2017 v 10:58 | Tornádo Lů
Byli jsme na véče. Předesílám, že nejsme jako typičtí Češi na dovolené all inklusive, to neeeeeeee, to chraň bůůůůh :-D Ale na druhou stranu, jak jde o running sushi, tak to nejde ukočírovat. Musíme prostě ochutnat co nejvíc těch dobrot, čerstvých lososů, tuňáků, krabích klepítek atd atd, neboť ty já doma nepřipravím. A tak ochutnáváme tak dlouho, až už se nemůžeme pomalu ani napít, ale ještě tam musíme poslat tu sladkou tečku na závěr :-D Chvilku ještě v tichosti sedíme, neboť i povídání se už zdálo být náročnou disciplínou, když v tom mi psala kamarádka, jak se mám, co dělám,…. "Mám se bájo, zrovna jsem se přecpala sushi a mám pocit, že se pobleju, bo co." :-D Z cesty, která nám běžně trvá 10 minut, se stal téměř nepřekonatelný trekking. Potáceli jsme se s nafouklými bříšky, v rytmu walking dead dobrých 30 minut. Po návratu domů přítel s hekáním odpadl do postele a já šla dodělat mátový sirup, který se mi od předešlého dne maceroval. A protože kamarádka je také taková bylinka, jako já, píšu jí, zda chce schovat mátovou šťávu. A zde nám trefně zafungovala ta zpropadená T9, což jsem pochopila až ve chvíli, kdy přišla její odpověď: "Masovou šťávu? Ty už si se pozvracela?"

Vtip ze života

29. června 2017 v 9:24 | Tornádo Lů
Včera jsem zašla na farmářský trh. Chodím si tam ráda od jara pro ovoce a zeleninu a vůbec dobrůtky. Nejraději k jednomu staršímu páru, už jsou tam léta a jsou ochotní a sympatičtí. Okukovala jsem sazeničky bylinek, co mi ještě chybí a najednou mně praštila do očí cedulka - nejpálivější paprička na světě - přes 2 000 000 SHU jednotek. Juhůůůůůůůůůů, pálivé já rád, túúúze rád, sápu se pro ní. Pak si ale uvědomím, jestli už na ní není pozdě. Otočím se tedy na prodejce a ptám se: "Prosím vás, je nějaká šance, že bude ještě plodit?" Paní se podívá na staršího muže vedle sebe a povídá - "No tak tenhle už asi ne, ale jestli myslíte tu rostlinku, tak ta určitě." :-D

Chce to dovolenou

13. června 2017 v 10:31 | Tornádo Lů
Jak na sobě poznáte, že potřebujete dovolenou? Řekněme, že poslední delší volno jste měli o vánocích, kdy se na vás začnou projevovat známky únavy a jaké jsou u vás symptomy? Ptám se, protože o wk se mi stala taková věc….. Většinou to chodí až tak v červenci, ale letos jsem si toho asi vzala na sebe moc, nebo co?! :-D
Každé ráno, hned jak se začnu v posteli vrtět, už mi visí ten můj chlupatec nad hlavou, dýchá na mně a s tím šťastným, rozjančeným obličejem, poskakujíc po posteli, volá. (Pes prosím vás, ať nedojde k omylu…) "Vstávejdemedemedemedemedělejpojďvendemedemedeme." "No joo, už jdu." Vklouznu do šatů a mažeme venčit.
Hned před domem potkám sousedku. "Dobrý den." "Dobrý den, to je dneska pěkně, že?!" "Ano, krásný den bude,….. V parku druhou. "Dobré ráno." "Dobré ráno." Pána s hárající fenkou Mášou. Kubu od ní následně nemůžu odtrhnout, přetahujeme se s jejich vodítky, jako když tahal dědek řepu. Když pak obejdeme naše obvyklé kolečko a potkáme ještě pár lidí, jdoucích pro snídani a několik běžců, pomalu se vracíme zpět.
V domě potom, když sundávám psovi obojek, si při sehnutí všimnu, a tady dámy a pánové přichází pointa - že mám každou botu jinou!!! Ale jako ne stejné boty každá v jiné barvě, diametrálně odlišné boty, jedna vínová kroksa, druhá světle modrá outdoor sandále. Jediné, co ty dvě spojuje, je, že do nich vpluješ a jdeš, žádné zapínání, ale...
Hleděla jsem na své nohy konsternovaně snad půl minuty a pak přišel výbuch. Když jsem si smíchy málem učůrla, uvědomila jsem si, že je se mnou asi fakt něco špatně :-D Tak jen doufám, že to snad nějaká brzká dovolená spraví a že to není třeba už trvalý následek mého bujarého mládí :-D
Hezký den :-)

Zázračná tantra

7. června 2017 v 10:36 | Tornádo Lů
Včera jsem po příchodu domů, tak jako každý den, vzala pejska a šla s ním ven. U parku jsem viděla mladšího muže o berlích a přicházející starší ženu, jak mu říká: "Ano, ano, vím o vás, počítáme s vámi, jen jste tu příliš brzy, musíte počkat." A šla ke dveřím, na kterých bylo napsáno - Tantra masáže. Muž, jako že v pořádku, že počká. Pomalu se po chodníku odšourával směrem k lavičce, ztěžka se opíral o ty berle, dál jsem si ho nevšímala…. Když jsem ale šla večer venčit, zrovna začalo pršet, zahlédla jsem ho znovu, už byl evidentně na odchodu. No, odchodu….. To jste neviděli, jak ten o těch berlích pelášil, šmrdlal těma holema, až se mu z nich kouřilo a tak jako divně a zvesela poskakoval. Byl to tak vtipný pohled, že mně to rozesmálo a nakonec jsem to prostě nevydržela a volám na něj: "Tak koukám, že vám masáž pomohla." :-Dotáčí se a se smíchem a volá na mne zpátky: "To neee, to já jen, to já jen, kvůli tomu dešti…" "Noooo, to určitě, normálně přiznejte, že byla se šťastným koncem!" :-D Smíchem se zalyká a šupajdí raději za roh, aby nemusel odpovídat….. Beztak tam ty klacky určitě odhodil, to vám povídám, stal se zázrak Usmívající se

Dětičky v MHD

1. června 2017 v 11:03 | Tornádo Lů
Takový ten pocit, když nastoupíte do tramvaje, hledáte si klidné místo k sezení, lovíte v tašce knihu a těšíte se, že ji cestou do práce už dočtete. V tom si však uvědomíte, že je v tramvaji nezvyklý hluk. Zvednete oči a zjistíte, že vagon je plný dětí. Sakra, školní výlet. A je po klidu. První reflex je, že uteču, ale přes noc jsem asi zestárla nebo co. Ráno jsem se totiž vzbudila a bolelo mně něco, co ještě nikdy. Protože je to, abych to nazvala správným termínem - v prdeli - předpokládám, že je to kyčel :-Dtakže se mi při pokusu vstát a utéct, podlomí noha a dosednu rezignovaně se syknutím zpět do sedačky. Vědomí, že cesta daleká a sluchátka doma na nočním stolku, mně dohání skoro k slzám. "Kluci?" Otočí se přede mnou sedící, vcelku klidní hoši, asi jsou pod kinedrylem. "Kam až jedete?" "My právě nevíme, jak se ta stanice jmenuje, ale za Eden." Uff, 4 stanice, to dám...Co bylo snad ještě horší, než těch dvacet, překřikujících se dětí, byla holčička, která se zřejmě chtěla zavděčit pančitelce a jala se harantíky uklidňovat. Strašně nahlas, aby ji všichni slyšeli, dělala celou tu dobu pššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššš pššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššš, bylo to jako když uchází pára lokomotivě :-D Chtěla jsem závěrem napsat něco jako, že děti jsou dar, ale vybavil se mi místo toho obrázek, na kterém bylo napsáno - Děti jsou jako prdy. Ty svoje ještě nějak rozdýcháš, ale ty cizí….