Květen 2017

Rozhovory se psem

25. května 2017 v 10:47 | Tornádo Lů
Rozhovory se psem. Jak a proč se vedou, pochopí pravděpodobně jen pejskaři. Já se sice za pejskařku nepovažuji, nechodím do parku s ostatními a nepovídám si s nimi, mezi aportováním, ani neznám psí rasy. Jo, poznám pudla, u nás bydlí třeba zrovna jeden, je to fenka a jmenuje se Kamila. No a dobrmana, čivavu, a německého ovčáka, ale to je tak asi všechno. Je to asi stejné, jako to mám s auty. Škodovka, trabant, mercedes, červené, bílé, modré, to mi asi tak stačí. Nicméně, se svým psem, hovořím stejně tak, jako všichni pejskaři a to asi právě nepejskař nepochopí. Myslím, že když vidí nepejskař starší paní, co jde s pudlicí Kamilou na procházku a něco jí povídá, zaklepe si na hlavu a myslí si něco o praštěný bábě. Ale, vážení nepejskaři, je to úplně normální. Takový pes, když je šikovný a chytrý, se dostane až na úroveň tříletého dítěte, no fakt. Neeeee, nemluví, ale rozumí. A není jen o povelech sedni a lehni. Já třeba řeknu Kubíčkovi v chodbě - "Nechal sis tady medvídka, vezmi si ho a ukliď." A on jde a odnese si ho do pokoje. Řeknu mu - "Napij se vodičky." a on jde a napije se, atd atd. A rozhovory spolu vedeme často. Třeba předevčírem. Těšila jsem se domů z práce, jak si zacvičím a udělám v klidu večeři. Otevřu dveře a tam poblitá podlaha. "Kubo? Co se to tu stalo?" Přijde velmi pomalu, zvedne přední tlapky, panáčkuje a jednou "ručičkou" na mně mává a má u toho strašně výraz - ani se neptej, mně ti je tak blbě…." "Aha, no tak dobře, tak jdeme na veterinu, pojď." A pak celou cestu polohlasně: "já ti to říkám pořád, neolizuj to, fuj je to, nech to ty dobytku, ale je to marný, je to marný, tak a tady to máme, to je s tebou těžký kamaráde, posloucháš mně? Co tam zase děláš, fuuuuuj, neolizuj to ty praseeeeeeeeeeee! Ježišmarjáááá, o čem tady celou dobu mluvím? Počkej, ono tě to u pana doktora přejde." A taky že přešlo, hnedle, jak mu chudákovi strčil uchošťour do zadku. To bylo najednou slibů v jeho obličeji, že už to víckrát neudělá, prdík malej. Dostal 2 pigára, peněženka lehčí o 500 a druhý den na kontrolu. V čekárně je pes a kočka a pak přišla mopsice Nelinka. Mezi námi, byla dost praštěná, pořád se točila dokolečka, nemůžu se zbavit té písničky, pořád si jí od té doby zpívám - měl jsem myšku tanečnici, tancovala po světnici,…… Kubíčkovi se ale líbila, i když byla trochu řachlá. Paničku neposlouchala, už z ní byla trošku na mrkev. A pak začal monolog. "Nelinko, nech toho. Nelinko, přestaň se točit. Neumíš poslouchat? Že já ti nedám dneska pacholíka? Nelíííí, jestli toho nenecháš, tak ti ho nedám?! Taaaaak a máš to, nic nedostaneš, sedni si už sakra,..." A Nelinka nic, té to bylo úplně jedno, protože dobře věděla, že až si doma sedne, vykulí ty už takhle vykulený oči a nakrčí placatý čumák, panička zjihne a pacholíka dostane :-) No a my přišli na řadu a vyplázla jsem další 400, a když jsme už šli domů, povídám mu zase: "tak ti pěkně děkuju, místo, abych si něco koupila, tak to utratím za tebe, do cirkusu půjdeš, vydělávat. Slyšels pana doktora? NE-O-LIZOVAT ty hnusy venku! Poslechneš ho? Poslechneš aspoň jeho, když na mně prdíš? No, co koukáš a dneska žádný piškoty, seš zlobivák zlobivej." Přijdeme domů, výraz číslo 16, zvedne přední tlapky - " Když ale, já děsně trpěl, prosím tebe, můžeš mně pochovat, strašně to potřebuju, přece vidíš, jaký jsem chudák, musíš být teď pořád se mnou a hladit mně, až do doby než usnu, jo?!" "No tak dobře, pojď, dáme piškůtek."

Ve frontě

19. května 2017 v 8:46 | Tornádo Lů
Včera jsem byla u nás v nejmenovaném obchodě. Klasika, dvě pokladny a 2 fronty jako blázen. Hodina H, všichni jdou z práce, spěchají, nervy pracují, fronta se nekrátí, lidé nervózně, tiše přešlapují. A do toho slyším "haló pane, vy jste dlouhej, pojďte mi pomoct." Otočím se a tam takový malinkatý šedivý dědeček. Vysvětluje vysokému mladíkovi, že chce támhletu láhev s metaxou. Klučina mu ji sundavá, a mne v tu chvíli napadne (a jak už to tak u mne bývá, co na srdci, to na jazyku) vypadne ze mně, do toho ticha, jen tak polohlasně: "takovej malej, a už pije....." A bylo po tichu. Půl obchodu se řechtá a pokladní mi slzíc děkuje, že ji dnes konečně něco rozesmálo :-D

Narozeninová

16. května 2017 v 12:59 | Tornádo Lů
Pravidlo číslo jedna - když máte narozeniny, nechoďte do práce. Je to fakt zbytečné. Už na střední jsem chodila vždycky v tento den na školu a věděla jsem proč. Protože to prostě nemá cenu kazit si tento den nějakými povinnostmi, no ne?! Já celý včerejšek strávila přemýšlením, jestli si nevzít dovolenou. Já kráva si ji nevzala a teď toho lituji Od rána tu sedím, nic - zdůrazňuji - NIC nedělám a rozmlouvám sama se sebou, že jsem se na to měla vyprdnout a jít raději do cukrárny Včera jsem potkala Dadlu, modří již vědí o koho jde, ano, místní poloblázen volá na mně přes půl bloku - "Co to neseš?" "Dort Dadlo." "Pro mě?" "Ne, je pro mě." "Takže ty už necvičíš?" "Ne, teď jím dorty, je to příjemnější a méně namáhavé." :-D Tak, to jsem měla dělat dnes, ne zbytečně sedět v kanceláři a koukat na kolegu Kotrcha Další věc - dárky. Ty už mám také za sebou. Nevím, jak je to možný, ale ať jsou vánoce nebo narozky, vždycky to dostanu tak to je jeden dáreček a druhý, ten mně ale vážně překvapil - plynárny mi poslaly vyúčtování a neposlaly nedoplatek?! Neuvěřitelné Hele to je tak neuvěřitelné, že snad vypadnu dřív z práce a půjdu to reklamovat Co se týče přání - Všem kamarádům děkuji za shovívavost, že mi přejí jen hezké věci, hned ráno mi v hlavě naskočila epizoda ze seriálu Přátelé, kdy Rachel dostala přání - je lepší být stará, než pod drnem A poslední věc - přípitek - dala jsem si hned ráno, teď po o a večer si dám ještě - 4 ml kapek na kašel :-D takže vážení, připíjím všem na zdraví