Velikonoce za dveřmi

13. dubna 2017 v 9:07 | Tornádo Lů
Tak, ačkoli to tak venku nevypadá, velikonoce jsou za dveřmi. Když jsem byla malá, jezdili jsme, celá rodina rok co rok na naší chalupu. Tři děti, táta, máma. Protože nás bylo hodně, byl zapotřebí velký proviant a neboť jsme neměli auto a jezdívali jsme vlakem. Táta měl epesní tašku RVHP, které říkal Fiátek. Takže vždycky narval jídlo do Fiátku a mazali jsme. (S tou taškou na kolečkách jsme si mimochodem užili spoustu legrace, když nás v ní mamka vozila, ale to táta nesměl vědět, to by byla mela) Když jsem byla úplně malá, pravděpodobně jsem chodila koledovat se sourozenci, ale upřímně řečeno, si to nepamatuji. Ale pamatuji si, že na dvoře, mezi kůlnou a dílnou, měla malou světničku jedna stará paní. Táta tenkrát koupil chalupu i s ní. Byla to hospodyně pana řezníka, který tam bydlel před námi. Žila tam od mládí, byla tam zvyklá, nikoho ani nenapadlo, ji odtud vystrnadit a tak tam měla, myslím, celkem spokojené a klidné stáří. Byla už hodně stará, moc hodná a měla zelený zákal, skoro neviděla... Bráchové mi řekli, že to její bílé oko je skleněné a že paní není vůbec žádná hodná, ale čarodějnice, co mně chce upéct, jako Mařenku. A tak jsem se jí tolik bála, že když za mnou chodila s čokoládou nebo na velikonoce s nádhernými kraslicemi nebo když mi chtěla dát chudinka stará, čerstvě upečený koláč, pelášila jsem od dveří, co mi malé nožičky dovolily… J Když jsem byla větší, bráchové už chodili sami a nám už zvonili pod okny malí, roztomilí koledníčci. Malými pomlázkami jen tak mávali před sebou, vždycky pěkně řekli koledu a do košíčků si vybírali ta nejhezčí vajíčka, jaká jsme jim před tím s maminkou obarvily. Některá byla s obtisky, jiná přírodní, barvená v cibuli, s lístky řebříčku nebo jetele. A jak šel čas, vajíčka jsme sice stále barvily, ale mnoho malých koledníčků už pro ně nechodilo. Chodily k nám holky od sousedů, třeba už v 5 ráno a čančaly jsme se před zrcadly, abychom se líbily klukům. Den před velikonočním pondělím, jsme si umyly vlasy a z ještě mokrých udělaly copánky, a šly spát. Ráno jsme se pak vzbudily, vlasy rozpustily a měly na hlavách buď afro nebo trvalou, to podle kvality a hustoty vlasů :-D :-D :-D A tak pak přišli místní mladí chlapci, ke koledám je už musela popohánět naše máma. S ostychem zvedali naše sukénky a pomlázkou nás vypláceli, spíše jemně, jen sem tam to štíplo. A za další léta, jsme místo vajíček měly s holkama už připravené lahve s alkoholem a na sebe si oblékaly džíny a nejmíň troje kalhotky, protože se přiřítilo stádo nalitých surovců, kteří vypily půl baráku, zmlátili nás tak, že jsme si týden nemohly přes jelita sednout a táhli dál :-D To už bývalo v álejích nablito a já jsem tam přestala jezdit… Tady v Praze se neděje nic, je to den jako každý jiný. Loni mi doma zaklepal ráno soused. Myslela jsem, že mu došla sůl, ale měl v ruce pomlázku a dost mně tím překvapil :-D ještě více, když se divil, že nemám vajíčka. Tak trochu smutný, jak tradice ve městech mizí. Nicméně, výhodu vidím v tom, že není všude cítit sirovodík. :-D Boha jeho, úplně se mi vybavuje ten puch ve škole, jak děcka nosila ještě týden na svačiny vajíčka natvrdo :-D Tak vám přeji veselévelicevelikonoce a ať vám ti vaši mužíci zlehka naplácají, ne proto, že si to zasloužíte, ale proto, abyste byly stále krásné, zdravé a mladé J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama