Březen 2017

Poklona :-)

24. března 2017 v 8:06 | Tornádo Lů
Koupila jsem si sukni, akutní potřeba udělat si něčím radost. Hned. Vlítla jsem do nejbližšího obchodu, do mého oblíbeného sekáče a našla si tam sukýnku. Byla v sekci - karneval :-D No a? Je super, fakt. V tom samém sekáči, asi před 2 lety, jsem koukala po sukních a najednou slyším slabý dětský hlásek: "mamí, jůůů, spajdrmenovská sukně, koupíš mi jí? "Ukaž…hm hezká, tak jí tam vrať." Smutně ji tam vrátila, a to neměla dělat, třemi skoky jsem byla u ní a tu sukni si vzala, než si jí stačila vyprosit u maminky, už jsem jí měla zaplacenou a odcházela pryč :-D Červená, s pavoučkama, nešlo odolat :-) No a tahle nyny je i tahle sukně. Přítel řekl, že mi k tomu chybí už jen prachovka a podvazky…. :-D Nene :-D Je hezká :-D To se pozná, to se pozná, že mám něco spešl, když v tom přijdu do práce, šéf zvedne obočí a na vteřinku vykulí oči :-D On je zlaťák, to víte, nejsem od prvního pohledu typická asistentka jednatele, na mně kostýmek asi neuvidíte :-D ale šéf to bere, je velmi benevolentní a zajímá ho především co je uvnitř… :-D ale i po těch 4 letech ho dokážu překvapit :-D nic neřekne, jen je na pár sekund vždycky štronzo :-D Sukni jsem vyvenčila včera a nutno říci, že s úspěchem. Dokonce náš nuselskej bezděz mně včera pochválil. Znám ho už dlouho a vídám ho skoro denně. Ubytoval se u nás u divadla a popíjí pivo u večerky. Dokonce si na ulici našel i ženu, takovou malou vzteklou slovenu... Předloni se nastěhovaly se ke mně na patro 2 holky, lesbičky. Romka v evidentní roli muže a drobná blondýnka. Holky byly od rány, takový svéráz, holky z ulice, ale měla jsem je celkem ráda. Občas mně pozvaly na kafe, pokecaly jsme a vynášely mi odpadky, co jsem v taškách házela za dveře :-D Jednou jsem u nich byla a říkám: "páni, máte pěkný židle, takový barevný, veselý." "No, ty jsou od stánku z parku, dala jsem bezdězovi 100, tak mi je přinesl." :-D Za týden jsem ho potkala v domě, jak po schodech vláčí stolek. "dobrý den." "Dobrý den" :-D kdepak ho zase asi šlohnul… Za další měsíc, dva, holky zničehonic zmizely, ze dne na den, nenechaly tam ani nohu od židle, a pak se zjistilo, že nemají zaplacený 4 měsíce nájem a měsíc už jim nešla elektřina… už je nikdo nikdy neviděl :-D Ale bezděz mně od té doby zdraví, kdykoli mně vidí. "Dobrýýýýýý deeeeen." V létě jsem šla z práce, od tramvaje, a vidím z dálky, jak na sebe s tou ženou křičí, velmi, velmi vulgárně, ožratí jak zákon káže. Blížím se k nim a tu mu vylítla ruka a tu pani uhodila. A to neměl. To já nemůžu vidět tohle to. To se nedělá. Vlítla jsem na něj, vzala ho za flígr a spustila. Vyřvala jsem ho ještě vulgárněji než on tu svou ženštinu, a důrazně mu vysvětlila, že jestli to ještě jednou uvidím, tak ať si mně nepřeje. Kouká na mně, překvapeně, až ustrašeně, s otevřenými ústy a jediné co z něj vypadne je: "Ale ona mně taky bije." :-D Od té doby, když mně vidí, zdraví mně ještě uctivěji. "Dobrýýýýýý deeeeeeen." A včera mi povídá: "Dobrýýýýý deeeeen, jeeeeee, vy jste dneska krásnáááááá." Tak, snad ho za tu poklonu, ta jeho nezbušila :-D No, tak, vidíte, sukně je super, to říkám :-D Je úplně jedno, kdo vám složí poklonu, hlavně, že to udělá, vždycky to potěší, od kohokoli… :-) Loni u nás kopali plyn a nějací hodně opálení chlapci na mně z výkopu pískali a volali "ahoooooj, ty vole, tobě to sluší, vypadáš jako Pink." No a co že byli černý jak bota :-D mně to potěšilo :-D A teď o wk, v restauraci, seznámili jsme se s nějakýma holkama a jedna se mně ptá: "Kolik ti vlastně je, jestli se můžu zeptat?" "Jo, jasně, mně je 36." "Fakt? Není možný, na to vůbec nevypadáš, vypadáš podstatně mladší." Tak vím to, mám zrcadlo :-D ale vždycky mně to potěší to slyšet, nebudeme si nic nalhávat, slova chvály mně vždycky potěší. A ráda je rozdávám i ostatním a potěším je lichotkou. Ale někdy se to prostě nepovede, jako teď, když se zeptala ona: A kolik myslíš, že je mně?" "No, vypadáš taky super, já myslím, že jsme věkově nastejno." "Ale…" kouká nechápavě. "Mně je 30?!"

Ženy moje

23. března 2017 v 7:50 | Tornádo Lů
Loni jsem na MDŽ dostala karafiáty, byla to legrace. Dal mi je kamarád, kamarád ctitel - odmítnutý ctitel. Přišel s karafiátem a já se smála, že k tomu chybí už jen ten okoralý chlebíček, jak tomu bývalo kdysi. On se sice taky smál, ale mnohem později jsem se dozvěděla, že si myslel, že když mi donese karafiát, přehodnotím to a bude sex. Prý se o tom bavil s chlapama v práci, a i ten Lojza, ten Lojza, se kterým žena nespí už 3 roky, měl sex, protože donesl domů kytku. A on ne…
Tak hele, chtěla bych říci všem mužům, že NE, znamená NE. Že žádná Žena s velkým Ž nedá chlapovi kvůli kytce nebo rumovým pralinkám. To "sorry jako"
A jinak, bych vás muže chtěla poprosit: buďte k nám shovívaví. Je pravda, že nevíme, co chceme a nedáme pokoj, dokud to nedostaneme, ale takové prostě jsme, musíte to tak brát :-) Vím, že to s námi někdy je těžký, ale s vámi zrovna tak A vězte, že ať jsme jakkoli silné, stejně čekáme na muže silnějšího, než jsme sami, aby nám dal občas tu možnost, být slabou. A buďte na nás hodní, žádná z nás si nezaslouží, aby ji muž ubližoval!
Vám, ženy moje, bych chtěla popřát, abyste nikoho takového nepotkaly a byly tak silné, abyste to žádnému muži nedovolily. Nikdy si nenechte ubližovat. Ne více, než jednou. A pokud se to stane, seberte veškerou energii a utíkejte pryč a už se nikdy neohlížejte a nevracejte. Totiž ty jizvy, co zůstanou na duši, už nikdo nevymaže. Zůstávají tam a jednou za čas se to staré zranění ozve, a bolí… Vím, o čem mluvím…
Mějte se rády, vždycky, za všech okolností. Nepodceňujte se, jste všechno, co máte. Každému se někdy něco nepodaří, každá někdy klopýtneme, uděláme chybu, někdy i spadneme na dno. Vždycky vstaňte, nezůstávejte dole, vždy vstaňte s hlavou vztyčenou a s vystrčenou bradou! Vstaňte a bojujte. Život za to stojí. Nepřestávejte se mít rády, nikdy. Hýčkejte se, pečujte o sebe, užívejte si života, nalijte si víno, pěkně se oblečte. Nemá smysl nechávat všechno na zvláštní příležitost, každý okamžik je příležitost. Stárněte s grácií. Věk není důležitý, můžeme vypadat božsky ve dvaceti, být stále krásné ve čtyřiceti a zůstat okouzlujícími po zbytek života. Zůstaňte okouzlující a pokud možno šťastné. Zůstaňte ženami. Je to potěšení.

Dobrá rada nad zlato

22. března 2017 v 8:13 | Tornádo Lů
Tak jsem si ráno uvědomila, jak jsem pitomá... J Přesto, že jsem člověk veskrze veselý a hravý a snažím se žít s pozitivními myšlenkami, tak mně to jednou za čas nějak semele. To když se duše přikrčí, Ego se pohodlně posadí na trůn, a na ten mejdan pozve taky Domněnky a pár Katastrofických scénářů. V té hlavě se pak dějí neskutečné věci, obzvláště, je-li to v oněch dnech, kdy ženským tělem lomcují vzbouřené hormony. Pak, abych se z toho probrala, abych s těmi nesmysly přestala, musí přijít nějaká pořádná facka. Přišla dnes. Byla jsem účastníkem nehody a ačkoli se mi nic nestalo, byla to pecka taková, že jsem si uvědomila, nad čím to přemýšlím, čím si tu hlavu úplně zbytečně zasírám a jak je ten náš život křehký… Vím, tak jako vy všichni, jak je zdraví důležité, snažím se sportovat, nekouřit, jíst hodně zeleniny, ovoce, taky se bojím rakoviny a bolestného stáří, ale jaký je to fofr, kdy nás tady můžou "vypnout" si uvědomuji málokdy. Až když jsem viděla, že té srážce nejde zabránit a ucítila náraz, jsem si to uvědomila. Tak… takový to může být fofr, jedno lusknutí prsty… a je po všem… Lehce otřesena, ale s prozřením, jsem si z té hlavy všechny ty pitomosti vysypala. A místo vtipného příspěvku mám pro vás spíše terapeutický dopis :-D A zase teď budu hrozně chytrá a budu sobě i vám vtloukat do hlav, ať přespříliš nepřemýšlíte, že to spíše škodí, než prospívá, ať se radujete a užíváte si každé poskytnuté chvilky, neodcházíte z domu bez polibku nebo objetí a máte se rádi :-D :-* protože radit, to já umím :-D

Pilulky

21. března 2017 v 11:29 | Tornádo Lů
Minulý týden mně pobavil kolega. Je to hodný kluk, neříkejte mu to, ale vypadá jako Charles Montgomery Burns ze Simpsnů :-) je mu přes 50, kdykoli ho o cokoli poprosím, pomůže, nosí mi domácí vajíčka a vždycky si po ránu spolu chvilku povídáme. Má teď zánět šlach na obou rukách, lékaři mu píchali různé injekce, ale nerozehnali to, takže půjde chudák na nemocenskou. Ráno mi tu v kanceláři kouká na stůl, vezme do ruky krabičku od svorek do sešívačky a říká "jůů, co to tu máme pěkného?" Koukám na něj nechápavě. "To jsou svorky." Svorky položí, vezme do ruky dopis, připravený k odeslání a s takovým zájmem si jej prohlíží. "Takové my máme hezké obálky?" "Ládíku?! Že ty sis vzal ráno nějakou pilulku?":-D "Vzal." směje se, "je na nich napsáno - když vidíte při řízení dvakrát, zpomalte."

Přejete si ještě něco?

21. března 2017 v 9:30 | Tornádo Lů
Tuhle jsem byla na poště, pro známky. Když konečně přijdu na řadu a řeknu, že bych ráda 50 A známek. Pán za přepážkou suše odpoví: "tolik jich tu nemám." "Nemáte známky? Na poště? A kam pro ně mám tedy jít?" Otráveně kouká do knihy. "Mám jich tu pětadvacet" pozvedne obočí, co já na to. "Já jich ale potřebuji 50." Ještě otráveněji, s odfrknutím odešel kamsi pryč. Po tom, co se cestou vyčůral a dal si svačinu, nakonec přináší 25 zbylých známek. Hurá. Připomnělo mi to chudinku stařenku, která před vánoci stála tu šílenou frontu, nekonečně dlouho a pak, když přišla na řadu a řekla, že by ráda vánoční pohlednici, jí paní odvětila, že pohledy už nejsou…. Se mnou to málem švihlo jen při představě, že by se to stalo mně, ale babička poděkovala a odešla. Lítost nad babčou, vztek na poštu. Zaplatím známky, pán najednou pookřál a radostně povídá: "Přejete si ještě něco?" "Ne, děkuji." "Máte uzavřené pojištění?" "Děkuji, nemám zájem." "A co los, nechcete si koupit los?" Mává na mně paklíkem. "Ne, nechci." "A hrníček?" Bez odpovědi odcházím, a když otevírám dveře, zahlédnu ve vitríně mezi omalovánkami, zástěru Pat a Mat, punčocháče a obojek pro psa. ABSURDISTÁN :-) Včera jsem musela do banky, pro novou kartu. Fronta téměř žádná, to bylo velmi potěšující. Slečna otevírá obálku s kartou, ale jak nožíkem škubne, obálka jí vyletí z ruky a vlítne mi přímo do xichtu :-D "ješiš pardooooon" :-D "to nic" směju se a obálku jí vracím. "To nebyl úmysl." "No to doufám." :-D dostávám novou kartu, loučím se a už vím, že nyní je ta chvíle, kdy přijde nabídka půjčky, hypotéky a spoření. "Je to všechno? Nepotřebujete ještě něco?" Nadechuje se, že spustí. Nedávám jí ovšem žádnou příležitost a odpovím. "Nemáte bonbon? Mám v puse jak v polepšovně." Ten výraz jste měli vidět :-DMyslím, že čekala všechno, že se nechám ukecat, nebo že jí pošlu do hájíčka zelenýho, ale tohle ne Vybrala jsem si červenej a spokojeně odešla. A jestli slečna neumřela, s těma vyvalenýma očima tam sedí dodnes