Není nad to dobře se najíst

30. června 2017 v 10:58 | Tornádo Lů
Byli jsme na véče. Předesílám, že nejsme jako typičtí Češi na dovolené all inklusive, to neeeeeeee, to chraň bůůůůh :-D Ale na druhou stranu, jak jde o running sushi, tak to nejde ukočírovat. Musíme prostě ochutnat co nejvíc těch dobrot, čerstvých lososů, tuňáků, krabích klepítek atd atd, neboť ty já doma nepřipravím. A tak ochutnáváme tak dlouho, až už se nemůžeme pomalu ani napít, ale ještě tam musíme poslat tu sladkou tečku na závěr :-D Chvilku ještě v tichosti sedíme, neboť i povídání se už zdálo být náročnou disciplínou, když v tom mi psala kamarádka, jak se mám, co dělám,…. "Mám se bájo, zrovna jsem se přecpala sushi a mám pocit, že se pobleju, bo co." :-D Z cesty, která nám běžně trvá 10 minut, se stal téměř nepřekonatelný trekking. Potáceli jsme se s nafouklými bříšky, v rytmu walking dead dobrých 30 minut. Po návratu domů přítel s hekáním odpadl do postele a já šla dodělat mátový sirup, který se mi od předešlého dne maceroval. A protože kamarádka je také taková bylinka, jako já, píšu jí, zda chce schovat mátovou šťávu. A zde nám trefně zafungovala ta zpropadená T9, což jsem pochopila až ve chvíli, kdy přišla její odpověď: "Masovou šťávu? Ty už si se pozvracela?"
 

Vtip ze života

29. června 2017 v 9:24 | Tornádo Lů
Včera jsem zašla na farmářský trh. Chodím si tam ráda od jara pro ovoce a zeleninu a vůbec dobrůtky. Nejraději k jednomu staršímu páru, už jsou tam léta a jsou ochotní a sympatičtí. Okukovala jsem sazeničky bylinek, co mi ještě chybí a najednou mně praštila do očí cedulka - nejpálivější paprička na světě - přes 2 000 000 SHU jednotek. Juhůůůůůůůůůů, pálivé já rád, túúúze rád, sápu se pro ní. Pak si ale uvědomím, jestli už na ní není pozdě. Otočím se tedy na prodejce a ptám se: "Prosím vás, je nějaká šance, že bude ještě plodit?" Paní se podívá na staršího muže vedle sebe a povídá - "No tak tenhle už asi ne, ale jestli myslíte tu rostlinku, tak ta určitě." :-D

Chce to dovolenou

13. června 2017 v 10:31 | Tornádo Lů
Jak na sobě poznáte, že potřebujete dovolenou? Řekněme, že poslední delší volno jste měli o vánocích, kdy se na vás začnou projevovat známky únavy a jaké jsou u vás symptomy? Ptám se, protože o wk se mi stala taková věc….. Většinou to chodí až tak v červenci, ale letos jsem si toho asi vzala na sebe moc, nebo co?! :-D
Každé ráno, hned jak se začnu v posteli vrtět, už mi visí ten můj chlupatec nad hlavou, dýchá na mně a s tím šťastným, rozjančeným obličejem, poskakujíc po posteli, volá. (Pes prosím vás, ať nedojde k omylu…) "Vstávejdemedemedemedemedělejpojďvendemedemedeme." "No joo, už jdu." Vklouznu do šatů a mažeme venčit.
Hned před domem potkám sousedku. "Dobrý den." "Dobrý den, to je dneska pěkně, že?!" "Ano, krásný den bude,….. V parku druhou. "Dobré ráno." "Dobré ráno." Pána s hárající fenkou Mášou. Kubu od ní následně nemůžu odtrhnout, přetahujeme se s jejich vodítky, jako když tahal dědek řepu. Když pak obejdeme naše obvyklé kolečko a potkáme ještě pár lidí, jdoucích pro snídani a několik běžců, pomalu se vracíme zpět.
V domě potom, když sundávám psovi obojek, si při sehnutí všimnu, a tady dámy a pánové přichází pointa - že mám každou botu jinou!!! Ale jako ne stejné boty každá v jiné barvě, diametrálně odlišné boty, jedna vínová kroksa, druhá světle modrá outdoor sandále. Jediné, co ty dvě spojuje, je, že do nich vpluješ a jdeš, žádné zapínání, ale...
Hleděla jsem na své nohy konsternovaně snad půl minuty a pak přišel výbuch. Když jsem si smíchy málem učůrla, uvědomila jsem si, že je se mnou asi fakt něco špatně :-D Tak jen doufám, že to snad nějaká brzká dovolená spraví a že to není třeba už trvalý následek mého bujarého mládí :-D
Hezký den :-)
 


Zázračná tantra

7. června 2017 v 10:36 | Tornádo Lů
Včera jsem po příchodu domů, tak jako každý den, vzala pejska a šla s ním ven. U parku jsem viděla mladšího muže o berlích a přicházející starší ženu, jak mu říká: "Ano, ano, vím o vás, počítáme s vámi, jen jste tu příliš brzy, musíte počkat." A šla ke dveřím, na kterých bylo napsáno - Tantra masáže. Muž, jako že v pořádku, že počká. Pomalu se po chodníku odšourával směrem k lavičce, ztěžka se opíral o ty berle, dál jsem si ho nevšímala…. Když jsem ale šla večer venčit, zrovna začalo pršet, zahlédla jsem ho znovu, už byl evidentně na odchodu. No, odchodu….. To jste neviděli, jak ten o těch berlích pelášil, šmrdlal těma holema, až se mu z nich kouřilo a tak jako divně a zvesela poskakoval. Byl to tak vtipný pohled, že mně to rozesmálo a nakonec jsem to prostě nevydržela a volám na něj: "Tak koukám, že vám masáž pomohla." :-Dotáčí se a se smíchem a volá na mne zpátky: "To neee, to já jen, to já jen, kvůli tomu dešti…" "Noooo, to určitě, normálně přiznejte, že byla se šťastným koncem!" :-D Smíchem se zalyká a šupajdí raději za roh, aby nemusel odpovídat….. Beztak tam ty klacky určitě odhodil, to vám povídám, stal se zázrak Usmívající se

Dětičky v MHD

1. června 2017 v 11:03 | Tornádo Lů
Takový ten pocit, když nastoupíte do tramvaje, hledáte si klidné místo k sezení, lovíte v tašce knihu a těšíte se, že ji cestou do práce už dočtete. V tom si však uvědomíte, že je v tramvaji nezvyklý hluk. Zvednete oči a zjistíte, že vagon je plný dětí. Sakra, školní výlet. A je po klidu. První reflex je, že uteču, ale přes noc jsem asi zestárla nebo co. Ráno jsem se totiž vzbudila a bolelo mně něco, co ještě nikdy. Protože je to, abych to nazvala správným termínem - v prdeli - předpokládám, že je to kyčel :-Dtakže se mi při pokusu vstát a utéct, podlomí noha a dosednu rezignovaně se syknutím zpět do sedačky. Vědomí, že cesta daleká a sluchátka doma na nočním stolku, mně dohání skoro k slzám. "Kluci?" Otočí se přede mnou sedící, vcelku klidní hoši, asi jsou pod kinedrylem. "Kam až jedete?" "My právě nevíme, jak se ta stanice jmenuje, ale za Eden." Uff, 4 stanice, to dám...Co bylo snad ještě horší, než těch dvacet, překřikujících se dětí, byla holčička, která se zřejmě chtěla zavděčit pančitelce a jala se harantíky uklidňovat. Strašně nahlas, aby ji všichni slyšeli, dělala celou tu dobu pššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššš pššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššš, bylo to jako když uchází pára lokomotivě :-D Chtěla jsem závěrem napsat něco jako, že děti jsou dar, ale vybavil se mi místo toho obrázek, na kterém bylo napsáno - Děti jsou jako prdy. Ty svoje ještě nějak rozdýcháš, ale ty cizí….

Rozhovory se psem

25. května 2017 v 10:47 | Tornádo Lů
Rozhovory se psem. Jak a proč se vedou, pochopí pravděpodobně jen pejskaři. Já se sice za pejskařku nepovažuji, nechodím do parku s ostatními a nepovídám si s nimi, mezi aportováním, ani neznám psí rasy. Jo, poznám pudla, u nás bydlí třeba zrovna jeden, je to fenka a jmenuje se Kamila. No a dobrmana, čivavu, a německého ovčáka, ale to je tak asi všechno. Je to asi stejné, jako to mám s auty. Škodovka, trabant, mercedes, červené, bílé, modré, to mi asi tak stačí. Nicméně, se svým psem, hovořím stejně tak, jako všichni pejskaři a to asi právě nepejskař nepochopí. Myslím, že když vidí nepejskař starší paní, co jde s pudlicí Kamilou na procházku a něco jí povídá, zaklepe si na hlavu a myslí si něco o praštěný bábě. Ale, vážení nepejskaři, je to úplně normální. Takový pes, když je šikovný a chytrý, se dostane až na úroveň tříletého dítěte, no fakt. Neeeee, nemluví, ale rozumí. A není jen o povelech sedni a lehni. Já třeba řeknu Kubíčkovi v chodbě - "Nechal sis tady medvídka, vezmi si ho a ukliď." A on jde a odnese si ho do pokoje. Řeknu mu - "Napij se vodičky." a on jde a napije se, atd atd. A rozhovory spolu vedeme často. Třeba předevčírem. Těšila jsem se domů z práce, jak si zacvičím a udělám v klidu večeři. Otevřu dveře a tam poblitá podlaha. "Kubo? Co se to tu stalo?" Přijde velmi pomalu, zvedne přední tlapky, panáčkuje a jednou "ručičkou" na mně mává a má u toho strašně výraz - ani se neptej, mně ti je tak blbě…." "Aha, no tak dobře, tak jdeme na veterinu, pojď." A pak celou cestu polohlasně: "já ti to říkám pořád, neolizuj to, fuj je to, nech to ty dobytku, ale je to marný, je to marný, tak a tady to máme, to je s tebou těžký kamaráde, posloucháš mně? Co tam zase děláš, fuuuuuj, neolizuj to ty praseeeeeeeeeeee! Ježišmarjáááá, o čem tady celou dobu mluvím? Počkej, ono tě to u pana doktora přejde." A taky že přešlo, hnedle, jak mu chudákovi strčil uchošťour do zadku. To bylo najednou slibů v jeho obličeji, že už to víckrát neudělá, prdík malej. Dostal 2 pigára, peněženka lehčí o 500 a druhý den na kontrolu. V čekárně je pes a kočka a pak přišla mopsice Nelinka. Mezi námi, byla dost praštěná, pořád se točila dokolečka, nemůžu se zbavit té písničky, pořád si jí od té doby zpívám - měl jsem myšku tanečnici, tancovala po světnici,…… Kubíčkovi se ale líbila, i když byla trochu řachlá. Paničku neposlouchala, už z ní byla trošku na mrkev. A pak začal monolog. "Nelinko, nech toho. Nelinko, přestaň se točit. Neumíš poslouchat? Že já ti nedám dneska pacholíka? Nelíííí, jestli toho nenecháš, tak ti ho nedám?! Taaaaak a máš to, nic nedostaneš, sedni si už sakra,..." A Nelinka nic, té to bylo úplně jedno, protože dobře věděla, že až si doma sedne, vykulí ty už takhle vykulený oči a nakrčí placatý čumák, panička zjihne a pacholíka dostane :-) No a my přišli na řadu a vyplázla jsem další 400, a když jsme už šli domů, povídám mu zase: "tak ti pěkně děkuju, místo, abych si něco koupila, tak to utratím za tebe, do cirkusu půjdeš, vydělávat. Slyšels pana doktora? NE-O-LIZOVAT ty hnusy venku! Poslechneš ho? Poslechneš aspoň jeho, když na mně prdíš? No, co koukáš a dneska žádný piškoty, seš zlobivák zlobivej." Přijdeme domů, výraz číslo 16, zvedne přední tlapky - " Když ale, já děsně trpěl, prosím tebe, můžeš mně pochovat, strašně to potřebuju, přece vidíš, jaký jsem chudák, musíš být teď pořád se mnou a hladit mně, až do doby než usnu, jo?!" "No tak dobře, pojď, dáme piškůtek."

Ve frontě

19. května 2017 v 8:46 | Tornádo Lů
Včera jsem byla u nás v nejmenovaném obchodě. Klasika, dvě pokladny a 2 fronty jako blázen. Hodina H, všichni jdou z práce, spěchají, nervy pracují, fronta se nekrátí, lidé nervózně, tiše přešlapují. A do toho slyším "haló pane, vy jste dlouhej, pojďte mi pomoct." Otočím se a tam takový malinkatý šedivý dědeček. Vysvětluje vysokému mladíkovi, že chce támhletu láhev s metaxou. Klučina mu ji sundavá, a mne v tu chvíli napadne (a jak už to tak u mne bývá, co na srdci, to na jazyku) vypadne ze mně, do toho ticha, jen tak polohlasně: "takovej malej, a už pije....." A bylo po tichu. Půl obchodu se řechtá a pokladní mi slzíc děkuje, že ji dnes konečně něco rozesmálo :-D

Narozeninová

16. května 2017 v 12:59 | Tornádo Lů
Pravidlo číslo jedna - když máte narozeniny, nechoďte do práce. Je to fakt zbytečné. Už na střední jsem chodila vždycky v tento den na školu a věděla jsem proč. Protože to prostě nemá cenu kazit si tento den nějakými povinnostmi, no ne?! Já celý včerejšek strávila přemýšlením, jestli si nevzít dovolenou. Já kráva si ji nevzala a teď toho lituji Od rána tu sedím, nic - zdůrazňuji - NIC nedělám a rozmlouvám sama se sebou, že jsem se na to měla vyprdnout a jít raději do cukrárny Včera jsem potkala Dadlu, modří již vědí o koho jde, ano, místní poloblázen volá na mně přes půl bloku - "Co to neseš?" "Dort Dadlo." "Pro mě?" "Ne, je pro mě." "Takže ty už necvičíš?" "Ne, teď jím dorty, je to příjemnější a méně namáhavé." :-D Tak, to jsem měla dělat dnes, ne zbytečně sedět v kanceláři a koukat na kolegu Kotrcha Další věc - dárky. Ty už mám také za sebou. Nevím, jak je to možný, ale ať jsou vánoce nebo narozky, vždycky to dostanu tak to je jeden dáreček a druhý, ten mně ale vážně překvapil - plynárny mi poslaly vyúčtování a neposlaly nedoplatek?! Neuvěřitelné Hele to je tak neuvěřitelné, že snad vypadnu dřív z práce a půjdu to reklamovat Co se týče přání - Všem kamarádům děkuji za shovívavost, že mi přejí jen hezké věci, hned ráno mi v hlavě naskočila epizoda ze seriálu Přátelé, kdy Rachel dostala přání - je lepší být stará, než pod drnem A poslední věc - přípitek - dala jsem si hned ráno, teď po o a večer si dám ještě - 4 ml kapek na kašel :-D takže vážení, připíjím všem na zdraví

Aprílové počasí

26. dubna 2017 v 12:40 | Tornádo Lů
To je legrace, jak jsou všichni už tak naštvaní a otrávení z toho počasí. Nevyčerpatelné téma posledních dnů :-D Nic se nedá venku dělat, všechno pomrzlo, to bude zase všechno drahý, u nás ráno sněžilo, to ti byly kroupy a ten vítr, pořád doma topíme, to budou účty, jsem zase nestydlá,... Všichni jsou depresivní a tlustí, neboť klimatické podmínky jsou stále ideální k tomu sedět doma u telky, žrát a nadávat na tu sibérii :-D Teď jsem šla do podatelny, pracuje tam paní, je jí skoro sedmdesát a přivydělává si k důchodu. Otevřu dveře, babička tam sedí, kouří cigaretu, v obličeji velmi znechucený výraz. Otočí pomalu hlavu - "ještě tam chčije?" :-D Fakt mně rozesmála :-D Loni svítilo slunce tak, že hrozilo, že všechny třešně odkvetou, až půjdou ženy se svými milými 1.5. v šatičkách do luhů a hájů. Letos to vypadá, že přidrandíme ke stromu na saních a líbačka bude pod jmelím v gatích s rozepnutým knoflíkem :-D Hele, vydržte to :-D dávám tomu měsíc, maximálně dva a bude teplíčko. Takový, až zase všude uslyšíme - fuj to je hnusný vedro,… :-D

Zaplať

24. dubna 2017 v 9:20 | Tornádo Lů
Včera jsem měla ve schránce lístek od pošťačky, která se samozřejmě ani nepokoušela, do toho 4 patra dojít a zabouchat na dveře, že mám úřední psaní na poště. Úřední psaní… To je slast pro člověka s tak rozvinutou fantazií a smyslem pro katastrofické scénáře, jako mám já :-D"Něco někde dlužím?! Už na mně přišli? Ale s čím? Andreji? Pane Sokole? Kdo je tam teď místo Komorouse? :-D Jeee, to já půjdu asi sedět, až zčernám." No a přesně pro tohle, jsem se na poštu raději vydala hned :-) Zvědavě načuhuji paní za přepážkou pod ruce. Zelený pruh. "Taaak, a už mně mají." říkám polohlasně… Paní na mně překvapeně hledí. "to nic, jen koukám, kdo mi píše, nashledanou." Obálku trhám hned za dveřmi. Poplatek za radio. Budeš platit, i když ho nemáš holčičko. Tak dobře, tuhle jsem si u přepínání televize všimla, že v určitý moment obrazovka zčerná a je slyšet pouze zvuk. Ahá - tak to bylo radio, to nebylo rozbité... (:-D mi připomnělo, že jsme se doma tuhle koukali na telku a najednou do toho filmu mluvil někdo navíc. Říkal: "vrah vstupuje do maringotky. Bere do ruky nůž a bodá jím 30 x do ženy na posteli, všude je krev…" :-D hele normálně vypravěč :-D Já vim, že je to asi už běžné, ale my to slyšeli prvně. To byla taková prča :-D než jsme zjistili, že jsme něco zmáčkli na ovladači a že je to pro nevidomé….. :-DNo coment, až začnu na stará kolena zase hulit, budu si filmy pouštět už jen s tím, veliká legrace, fakt doporučuji) :-D No, tak zpět - hele a nestačil by poplatek za TV? Ne! Dobře, zaplatím, jsem přece poctivá občanka, nebudu se s vámi přít, že ho neposlouchám. Ale... Existují nějaké výjimky? Á, existují. Úplná slepota či hluchota. Ale - oboustranná, prosím pěkně, to zdůrazňuji, oboustranná. Jestliže sice blbě, ale na jedno ucho přece slyšíte - koukejte platit. "A co daně uhlíři, daně zaplacený máš??? A na příští rok, na příští rok taky? Ne?! Tak zaplať, nebo tě nechám zavřít!" A takhle mi tu žijem :-) Nezbývá než těšit se na daň ze vzduchu nebo ze zavřeného okna

Kam dál