Ach ta naše Pošta

7. září 2017 v 14:02 | Tornádo Lů
Nevyčerpatelné téma - Pošta
Minulý týden mi přišel malý balíček. Obsah potěšil, nicméně, důležitý je momentálně obal. Hodil se mi totiž dnes na zásilku, kterou jsem potřebovala odeslat. Zabalila, vystlala papírem, oblepila, popsala a hurá na poštu…. Protože byl balíček malý a lehký, čekala jsem cenu do 50 Kč.
"Nemůžu vám to takhle poslat." Povídá tlouštík za přepážkou. "Nemůžete? Proč?" "Krabička nesplňuje podmínky odeslání." "Nerozumím." "Je moc malá, nemůžu vám to takhle poslat." "To je zajímavé, protože minulý týden mi právě tento balíček poštou přišel." "Takhle to nemůžu poslat." "Můžete mi to tedy nějak logicky vysvětlit? Jak je možné, že když přišel, teď nemůže odejít?!" "To bylo nejspíš způsobené pochybením…. "Nejspíš?! Co s tím teda budeme dělat?" "Můžu vám prodat krabici za 19 Kč." "Jo? No to je super, tak to mi ji prodejte." Říkám mu už dost přinasraným tónem. Přinesl krabici 3 x vetší než byla moje. V klidu jsem ji znova popsala. "A to nebude vadit, že tam bude ta krabička uvnitř lítat jak nudle v bandasce jo?" "Můžu vám prodat bublinkovou výplň." "To nemyslíte vážně!!!" Míra trpělivosti v tu chvíli přetekla a mně vyšla pára z nosu. Když mně spatřila kolegyně vedle, stáhla přes sklo bezpečnostní mříže, zmáčkla tísňové tlačítko a nařídila tlouštíkovi, aby krabici ihned vystlal starým papírem a dál neprovokoval Smějící se Hbitě mi vypsal svou vlastní, levou rukou, podací lístek a já s tikem v oku zaplatila dvojnásobnou cenu, než byl můj předpoklad. Nyní již nezbývá, než se modlit k andělíčkovi pošťáčkovi, aby přes všechny ty peripetie, alespoň balík v pořádku, do vánoc dorazil adresátovi.
 

Řekněte sýýýýýýr

4. září 2017 v 7:43 | Tornádo Lů
Já a focení rovná se od malička tragédie. Možná taky proto, že jsem byla tlusté dítě :-D První trauma přišlo již ze školními fotografiemi. Dodnes slyším hlas toho prapodivného fotografa, jak si rovná stativ, mává rukou a říká - "sem se dívejte, a klíd. A znova. A klííííd." Protože jsem vyrůstala za totalitního režimu, umíte si jistě představit ty modely, co jsme měly na sobě :-D Bavlněné punčocháče snad až do třetí třídy, silon vládl světem a kdo neměl tričko se Sandokanem, jako by nebyl :-D Myslím, že to bylo ve druhé třídě, kdy mně fotograf usadil do první řady, pak mně zase vyjmul a řekl, že v tom černým nemůžu být, že "nejsem vidět" a nacpali mně - mně špekáčka, do červeného svetříku naší nejhubenější spolužačky Helenky. Dodnes mně mrzí, že jsem tomu debilovi nevystřelila knoflíkem čočku. Kdybych byla nosila brýle, mohla jsem klidně zaskakovat Quida v Báječných letech :-D A ještě jaký tam mám nasraný výraz, kdybyste to viděli... :-D ale neuvidíte :-D Nikdo to neuvidí, všechny dostupné kopie jsem spálila o Filikojakubské noci, před mnoha lety :-D
Další hrůzy zažívám při fotografování na doklady. Šmarjá, jak já se neumím tvářit do toho objektivu, to je neštěstí, jak já na všech těch průkazech a kartičkách vypadám, jako po obrně, retard, ovarová hlava, ty prasečí malá očička,.... Ze mně fotomodelka být prostě nemůže, já se prostě neumím do objektivu tvářit, však to říkám, použitelná je reálně tak jedna fotka z padesáti, na to by nikdo neměl čas to třídit. A vůbec, teď si uvědomuji, že ani momentky nejsou použitelné :-D Většinou mám na nich otevřenou pusu dokořán, normálně by člověk řekl "ta holka se hezky směje." ale u mě ne, já totiž vypadám jako Muf ze Studia kamarád akorát, že se zubama. A když se nesměji, tak je to zase výraz "nesermně" No prostě je to hrůza a tak raději fotím krajinky a zvířátka a kytičky než sebe... A proč o tom všem vlastně píšu, neboť jsem našla řešení :-D O víkendu jsme hledali jeden podnik a místo toho jsme vlezli do obrovského obchoďáku s hračkami. Musím se přiznat, že jsme se tam dost vyřádili. Svoje děti, jestli jednou budou, tak tam určitě nevezmu, protože jsem si jistá, že by tam chtěli bydlet, že bych je odtud už prostě nedostala. To byl normálně dětský ráj na zemi. Já osobně jsem tam našla způsob, jak vyřešit můj problém s nespavostí. Takže prosím vás, až nebudete vědět, co mi dát k vánocům, kupte mi ten mluvící strom v životní velikosti, on vypráví pohádky :-) no vážně, nekecám, má otevřené oči, mrká, otevírá ústa a vypráví pohádky a já ho chci :-D
Došli jsme až ke kostýmům, měli tam také klobouky a masky, takové ty klasické, vzadu na gumičku. Když jsme se k nim blížili, všimla jsem si mladých manželů. Pán mně zaujal, ne proto, jak vypadal, ale protože si vybral masku zeleného draka, s jasně bílými zuby (já draky tůze ráda), paní si vzala hlavu ovečky. Rozhlížela jsem se dál po obchodě a periferně viděla, jak si nasadili masky na obličej a udělali si selfíčko. Paní dala ruku dolů a podívala se na displej, jak se to povedlo. Vyprskla jsem smíchy poté co s vážnou tváří zahlásila "no, konečně, první fotka, kde se směješ."

Telefonní hovory

31. srpna 2017 v 13:35 | Tornádo Lů
Ráno jsem volala lékařce, je to hrozně fajn baba, jak já doktory nesnáším a bojím se jich, tak tam jednou za uherák jdu bez obav a s tím, že bude prča, vždycky jí tam něčím rozsekám a zasmějeme se. "Dobrý den, paní doktorko, já jsem zapomněla, jak u vás berete pacienty bez objednání?!" "Úterý a čtvrtek odpoledne od 14-16 h, ale tento týden máme dovolenou." "Dovolenou? Tak proč tam teď sedíte a berete telefony proboha?" Chvíli bylo ticho a pak výbuch smíchu. "já, já tady potřebovala jen něco dodělat, ale už půjdu fakt!" Usmívající seDNásledoval čas oběda. Obědvávám v kanclu, nikam nechodím, trochu té konverzace na sociálních sítích, trochu toho bulváru při pauzičce, pohoda, klídek,… kdyby tady pořád sakra nezvonil ten pitomej pracovní telefon! Rychle dokousat, polknout - prosím, blablabla, na shledanou - kousat, polknout - prosím - nestihnu rozkousat, polknu celý žampion - prosím?! "máte v podatelně balíček." "Musím tam hned?" "Ne, nemusíte." "Tak to jsem ráda, mám před sebou oběd, vyřizuji třetí telefon a už jsem fakt trochu nasraná!" Smějící se:-
A do toho všeho opět můj nejvíc nejneoblíbenější kolega přišel s tím, že teď mluvil s nějakou paní po telefonu. Prej "ta byla fakt drsná, drsná, jako vyj.... Nemají z vás někdy chlapy strach? Já teda jo."Smějící se -
Omnáct dnů do dovolené a PMS za dveřmi. Dámy a pánové, Pánbůh s vámi Smějící se
 


A pak že nerostou...

28. srpna 2017 v 10:04 | Tornádo Lů
Byla jsem na skok na chalupě, zkontrolovat bylinky a taky taťku šla jsem se mezitím projít po loukách a hájích a cestou zpět se stavila na hřbitově za kamarádem. Před vchodem jsem se zarazila. Uvědomila jsem si totiž, že mám na sobě pouze sukni a vrchní díl plavek. Říkala jsem si, jestli to není nevhodné, jestli mně třeba za to někdo nevynadá, ale pak jsem statečně vykročila, neboť jsem si uvědomila, jaký byl Pavel prasák a že mu tím udělám mnohem větší radost, než když přijdu oblečená a s kytkou :-D Pak jsem se ještě stavila v lese a co myslíte. Třetí prolejzání boroviček, vymetání pavučin, potřetí poškrábané nohy od ostružin, málem vypíchnuté oko o větev a ani prašivka Ne, že by mně to už neštvalo, obzvlášť, když facebook je plný fotek šťastných a uspokojených houbařů, houbařek a houbaříčků, a já ještě k žádný ani nečuchla. Ale pořád jsem tak nějak držela, držela až do chvíle, než jsem po příjezdu domů potkala sousedku se synem a měli koš Koukala na mně chvíli jako na blázna, když jsem jí místo pozdravu řekla "připravte se, teď vás praštím a okradu." Než se vzpamatovala, syn mi podával 3 hříbky, že ať si je vezmu, že ten koš nasbíral za půl hodiny A tak bude přece smaženice, juchů
Odpoledne jsme šli na procházku do Prahy, prošli jsme pár zahrad na Malé Straně, a protože bylo horko a měli jsme už žízeň, zašla jsem tam do obchodu pro vodu. Koukám do té ledničky a povídám "to teda doufám, že zase nebude stát páďo." "Sto korun prosím." Povídá úplně klidně pán u pokladny. Hele já byla tak konsternovaná, že jsem nebyla schopná vůbec ničeho Vyndala jsem stokorunu a s nejapným výrazem se vypotácela s vodou ven. Omdlela jsem až poté, co jsem venku uviděla, jak se lidi naklánějí nad pouličním pítkem a lokají tu samou vodu zdarma Bohajeho, ten Miloušův revír, to je děs…
No a ještě bych chtěla říct, jistě to všichni známe, když je v práci porada, jaká je to otrava, ale prosím vás, řidiči Pražské integrované dopravy, vy byste dávat pozor měli!!! A když vám na poradě řeknou, že od zítřka se mění jízdní řády, tak byste podle nich doprdele měli jezdit!!!! Pže to dnešní ráno, to bylo fakt utrpení Usmívající se

Arachnofobie

22. srpna 2017 v 13:01 | Tornádo Lů
Včera se mně kadeřnice ptala, jak bylo o víkendu na chalupě. Když jsem jí začala vyprávět o tom, jak to bylo fajn, jak tu venkovskou idylu miluji, až na ty příšerné pavouky, smála se tak, že jsem byla ráda, že nepoužívá břitvu, ale strojek :-)
Tuhle jsem někde četla, že jsou na konci léta aktivnější, dospívají prý a hledají si manželky. Na chalupě to ale vypadalo, že se všichni členové Svobody zvířat domluvili a vypustili terária všem českým chovatelům. NO hele hrůza mně jímala.
Když jsem byla malá, žil jeden takový, pěkně vykrmený ve vodárně, která se otevírala pouze, když se šlo pro kompoty. Táta mu říkal familiárně Ferda, a když jsem se s ním setkala tváří v tvář, slézajíc po žebříku dolů, už mně tam nikdo nikdy neviděl. Táta mi pak o něm vyprávěl, jak mu tam hází mouchy, jak dostal jednu z hlavních rolí v tom známém hororu Pavouci a jak se má dobře :-D
O prvním víkendovém jsem se dozvěděla hned odpoledne po příjezdu, když kamarádka splašeně vyběhla z chalupy, měla vypoulené oči a hulákala, že se raději poch...ije, ale že na ten záchod nepůjde, že je tam v kýblu tarantule jako hovado :-D I běžela jsem dolů do výminku pro našeho tátu. Ten se chopil plácačky z pohádky sedm jednou ranou a statečně se vydal na lov. Slyšela jsem pak 20 tupých ran a bylo po všem.
Večer, když jsme se vrátily z hospody, nám šla naproti ropucha a mezi tújemi u verandy se blyštila obrovská pavučina, ve které seděl osminohý obr Koloděj. Podle mě to teda byl Ferdův vnuk. Rychle jsem zavolala psa, aby ho pavouk nesežral, a pro jistotu jsme se před ním zamknuly na dva západy.
Druhý den jsme šly do lesa. Těch pavučin na xichtě, to jste neviděli :-D fuj :-D Náhle mně jedna obzvláště velká, normálně odpružila :-D a na rukávu mikiny mi přistál, no nastopéro sklípkan :-D Jediné co mně napadlo, bylo ječet, nebezpečnou rychlostí vyndat ruku z rukávu a mlátit jím o strom tak dlouho, až toho pavouka vytřepu, umlátím, prostě tak dlouho, až tam už nebude. A pro jistotu ještě déle. Pak jsem si všimla, zatímco jsem stále hystericky mlátila bílým rukávem o kmen, že se kamarádka svíjí, brečí smíchy a možná už byla i připočůrlá :-D "Už je pryč?" volala jsem? "Jo, už asi 15 minut." :-D :-D utírala si slzy a smála se mi, jak jí mrzí, že nemá s sebou mobil, aby mně natočila a že se jen celou dobu bála, že jsem v amoku ruku nevyndala a do toho stromu mlátím celou paží :-D
Večer ale odjela, celý dům šel spát a já chtěla taky, tak jsem si šla do koupelny vyčistit zoubky a v tom tam na zemi vidím obludu s chlupatýma nohama a... Já vidím i kusadla? Já slepoň? Běžím v šoku pro telefon, kdyby mně obluda sežrala anebo odtáhla z chalupy pryč, aby příbuzní věděli, kdo za mou smrtí stojí. Bylo to hrozné, věděla jsem, že si musím poradit sama, ale jak? Popadla jsem první, co jsem měla po ruce a byla to kamarádčina pantofle. Ještě že má nohu, jak když šlápla do vosího hnízda a ne jako já, popelka, tou bych se snad mohla trefit :-D Ale ne, chyba lávky, ta mrcha měla jednu nožku ležérně položenou na schůdku ke sprchovému koutu a když jsem jí majzla, mrštně uskočila a vyrazila do protiútoku. Tvl, ta byla rychlá. Třemi čapími jsme uskočila do chodby a snažila se rozdýchat právě prodělávaný infarkt. Kde je? Kam šla? Načuhuji do koupelny, skáču po rohoži, celou ji prošlapu, zvednu, není tam. Je pod tím červeným hadříkem támhle? Je! Mrká na mně a mele kusadlem. Brrrrrr. 80 x plácám pantoflí a teprve se odvážím se pod hadr podívat. Má to za sebou. Plna adrenalinu ještě 2 hodiny nejsem schopna usnout a přemýšlím nad tím, jak by tady bylo krásně, kdyby tu nebyli ti zatracení pavouci…

Hlavní je pevná vůle

17. srpna 2017 v 9:31 | Tornádo Lů
Ráno jsem venčila psa a potkala pejskaře. Je jeden z mála, se kterým vždycky prohodím ráda pár slov, takový starší pán. Nedávno byl na operaci. Vídala jsem ho pak chodit o berlích, vedle něj usoužená manželka se dvěma těžkýma taškama, na tváři výraz "uzdrav se či umři, ale takhle to dál nepůjde." Smějící se Berle už skutečně zahodil a tak ho ráno chválím, že běhá jako čamrda a on že jooo, že mu pomohli rehabilitace. Že tam byla taková pěkná mladá šikovná sestřička a že se to najednou úplně zlepšilo. "Ona se mnou ani necvičila, jen mně tak hladila, po tom bolavým kolínku." "No vida, stačí mladá holka a jste jako jura!" Smějící se Smál se a vyprávěl, jak bylo zajímavý, že ho jen tak hladila po stehně a jak cítil, že ten sval pracuje. "Fakt? Neměli by tam něco taky na bříško?" Hledí na mně, jak to myslím. "No že bych si tam taky zašla, hladili by mně po bříšku a konečně bych na něm měla ten pekáč buchet Usmívající se

No dobře, bez práce nejsou koláče, já vim, já vim... Také člověk musí mít někou pevnou vůli, že? Neprasit, nepodléhat pokušení…. Včera šel kolem mě kolega Kotrch s velkou krabicí čokoládových tyčinek….. "Nate, dejte si čokoládku." Strká to přede mně. "Neeeeeeeeeeee, to já nemůůůůůůůůůůžu!" "Nemůžete???" "A tak jo, dám si, děkuju." a už plavu v krabici kraula a lovím pistáciovou Smějící se

Kontrasty

11. srpna 2017 v 14:44 | Tornádo Lů
Dnes několik vět o kontrastech…
Minulý týden jsme byli na večeři. Tyjo!!! Naprostá bomba. Určitě jste všichni zaznamenali, že ne vždy se kloubí dražší restaurace s milým personálem a dobrým jídlem, ale tady bylo oboje. Luxusní servis, číšníci se starali, ale nebyli vlezlí, provozní se přišel zeptat, zda jsme spokojení, když jsem šla na toaletu, všichni se ve dveřích zastavili a se slovy "prosím madam" mně pustili první, všude čisto, krásné prostředí,…A to jídlo, nepopsatelně dobré. Plní dojmů a nadšení jsme vyrazili procházkou k domovu. Pak nás napadlo zajít si ještě na jedno pivčo, když je tak hezký večer. Spatřili jsme zahrádku u klasické české putyky, no a, aspoň tam budou mít určitě dobré pivo. Jdeme tam, zahrádka je skoro plná, osazenstvo přehlížíme, hledáme místo,... Ve chvíli, kdy jsme si sedli, mně praští do nosu hrozný smrad. "táto ty ses zul." Napadne mně jako první. Ale říkám si, že to třeba jen ten můj zatraceně citlivý nos…. "fuj to je smrad cítíš to?" "Ty taky?" Ve chvíli, kdy se zvedáme z lavice, přichází číšník. "Nezlobte se, zkusíme si sednout jinam, tady někomu hrozně jedou nohy." Směje se, evidentně o tom ví… Dosedáme do jiného rohu, číšník nese pivo, na stole plechovka místo popelníku, náhle k nám po větru dovane něco hrozného. Myslím, že za války to nazývali dusivými bojovými otravnými látkami. Nezvládli jsme to ani dopít a odešli jsme. Ne že bychom byli nějak cimprlich, to ne, ale pád z toho luxusu na samotné dno byl v tu chvíli příliš bolestný….
O wk jsme byli na takové akci… Jako já původně myslela, že to bude taková jako gastronomická akce s latinsko-americkými rytmy…. No, ale byla to spíše taková integrační akce byla tam neuvěřitelná směsice lidí. Sluníčkáři, fitnesáci, peruánci, černé vdovy, lesbičky, feťáci, liliputáni, mladí, staří,… Hele fakt zvěrstvo Šla jsem na toaletu a tam stála mladá slečna, byla pěkně upravená, měla hezké šatičky a u zrcadla si upravovala makeup. Vedle ní byla úplně nalitá žena neidentifikovatelného věku, v koutku úst jí visela cigareta a nad umyvadlem si myla podpaží Když jsem vyšla ven, uviděla jsem kluka, který měl na hlavě tu rastafariánskou čepici, pod ní dready, vypadal, jak když ho vyplivla Jamajka a čistil si tam u kanálu zuby Říkala jsem si, že jsem už asi zvyklá na všechno, ale byla jsem fakt překvapená
A nakonec, to vám musím ještě napsat, protože…. Kdyby mi to někdo vyprávěl, tak mu řeknu, že kecá, že si to vymyslel… Přišel takový starší, slušně vyhlížející pár, jestli si k nám mohou sednout, než vypijí pivo. Paní bylo 53, jak nám později řekla a pánovi určitě kolem 60. Měli první "rande" že se už viděli 3 x ale rande mají první. Roztomilé v jejich věku Rozpovídali se… paní měla aktivní zájem o naše tetování. Což o to, stává se to, vyzvídala, co které znamená a kde všude je máme. Když jsem přišla později znova z toalety, přítel mi říká, "podívej se jí na záda, paní má také tetování, to budeš koukat." "Jako pod tričko se mám kouknout?" Paní přikyvuje, že můžu…. Tak jsem jí odhrnula to tričko a tam… Hele kdybych seděla v hospodě a vyprávěla bych to někomu, řekla bych to úplně jinak, ale :měla tam ejakulující pyj a to v nadživotní velikosti prosimpěkně Ať se propadnu do západního Německa, jestli kecám - měla ho tam A to nám ještě řekla, že to byl prej dobrej mejdan a že o tom vůbec nevěděla, že se to dozvěděla až druhý den, když se z té kocoviny vyspala a že to není z dob dávného mládí, jak jsem si myslela, ale 3 měsíce Valili jsme bulve tvl my a co teprve ten její amant ten čuměl jak to její péro Vážně by mně zajímalo, jestli měli ještě někdy druhé rande
Tak, takhle my si tady žijeme I tací lidé běhají po světě Někdy člověk náhle pocítí vděk za to, jak je "normální"

Úsměv prosím

7. srpna 2017 v 8:15 | Tornádo Lů
Dnes jsem se po velmi dlouhé době vyspala. Tak dobře, že by můj táta řekl "do růžova" Pro někoho samozřejmost, pro někoho je to skoro důvod k oslavě. Vstala jsem odpočatá a spokojená. Vyvenčila pejska a šla se podívat na farmářský trh, kam chodím moc ráda. I přes to, že tam je opravdu hodně lidí, jsou všichni usměvaví a milí, nikdo se nestrká, nenadává, v poklidu tam nakoupíte, nasajete tu pozitivní atmosféru, ochutnáte nějakou dobrůtku, dáte si kávu,... Kráčela jsem pak pomalu, vyklidněná ulicí, s kyticí čerstvě nařezaných voňavých květin a říkala si, jak je krásně na tom světě a jak stačí málo... A že vlastně nemám málo, že mám hodně, třeba možnost prožívat takhle krásný ráno. V tom vidím auto na silnici, z okna na mně hledí řidič a usmívá se, spolujezdec také, usměv opětuji a dál pokračuji v chůzi. Další dávka pozitiví energie. "proč se na sebe lidi pořád nesmějou" říkám si v duchu, jak by to bylo příjemný... Periferně vidím, jak se vůz rozjíždí a vystrčená hlava z okýnka na mně volá "Děkujeme Vám za hezčí den!" a mizí v dáli... Dneska bude určitě krásný den. Mějte i vy slunečná rána a krásné dny a nezapomeňte, že to nejhezčí, co si na sebe každý ráno můžete obléci, je váš úsměv

tam je vedro heeergot

2. srpna 2017 v 8:37 | Tornádo Lů
Před časem jsem viděla dokument o nejteplejším a nejsušším místě na světě, myslím, že to bylo Údolí smrti. Místní šerif ukazoval reportérovi národní park a ten se divil, že přesto, že je tam kolem 50 stupňů, nemá propocenou košili. Vysvětlil mu, že teplo je takové, že se pot ihned odpařuje. Včera odpoledne vylezu ven a cítím, jak mi po ruce stéká kapka, v duchu jsem si říkala, jak je to nechutné a chtěla ji utřít, ale už tam nebyla :-D Tak na sebe dávejte pozor, žádné válení na sluníčku, podlévejte se a vzpomeňte si, jak jste brblali na dlouhou zimu :-D Snad už brzy aspoň pořádně zaprší. A až bude mokro, tak dávejte taky pozor, hlavně kam šlapete, já ráno uklouzla po slimákovi :-D

Tak jde čas aneb punks not dead

31. července 2017 v 10:15 | Tornádo Lů
Když jsem byla malá holka (víte, kdysi holky v 11 letech byly ještě malé), měli jsme doma pouze jeden kazeťák. Brácha na něm poslouchal punkové kapely a já to tím pádem do sebe vstřebávala také. Zpívávala jsem si pak tím holčičím hláskem v obýváku: "Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct, že mezi pankerama, cejtim se líp." Naší mámu to možná trochu děsilo, ale nechala nás v klidu dospívat a naštěstí jsme všichni sourozenci vyrostli do zdravých a slušných jedinců. Kdyžjsem byla v pubertě a viděla někde na lavičce spícího, ožralého punkáče s čírem, připadal mi děsně roztomilej a chtěla jsem si každého z nich brát domů. (máma byla určitě ráda, že jsem to nikdy neudělala) Když jsem byla pak už dospělá, domů jsem si je brát nechtěla, ale vždycky mně potěšilo, když jsem nějakého potkala, že jako ještě punks not dead. Tuhle jsem jela unavená z práce a do tramvaje nastoupili 4 takový punkáči, měli starej kazeťák, z něj řvalo "Dám si sedum piv a jednu zelenou." V rytmu té písně přesně smrděli k tomu ještě tabákem a zatuchlinou. A já se přistihla, jak na ně hledím s opovržením. Podívala jsem se naproti, kde seděli 2 senioři a tvářili se úplně stejně, jako já a ještě tak na mně oba spiklenecky kývali hlavami, s tím výrazem "to je hnus co, mladá pani, taková holota, nehoráznééééé!" :-D No, je to v prdeli vážení, asi stárnu

Kam dál